Český název: Predátoři
Režie: Nimród Antal
Rok výroby: 2010
Délka: 107 min
Země: USA
Hrají:
Adrien Brody … (Royce)
Alice Braga … (Isabelle)
Topher Grace … (Edwin)
Oleg Taktarov … (Nikolai)
Danny Trejo … (Cuchillo)
Laurence Fishburne … (Noland)
… a další
Skupina různorodých lidí přistane za podivných okolností v neznámé džungli. Spojuje je pouze poslední zážitek, v němž viděli „světlo” a jejich schopnosti. Jsou to totiž elitní zabijáci v naší době – vojáci, speciální jednotky, žoldáci apod. Nyní se ale ze samotných lovců stane kořist. Zjišťují, že byli vysazeni na neznámou planetu jako lovná zvěř a jedinou jejich obranou je vzájemná spolupráce. Hon může začít…
Něco málo z historie
První Predátor vstoupil na plátna kin roku 1987. Snímek se stal ctěnou klasikou – zrod nové hororové postavy nemohl dopadnou o mnoho lépe. Na úspěch se snažila navázat i dvojka. Nepovedlo se jí to úplně, nicméně i ona se postupem času dostala do širšího výběru těch lepších pokračování. To bylo roku 1990. Třetí díl chtěl Robert Rodriguez poslat do kin již o čtyři roky později, studio však (po nepřesvědčivých finančních výsledcích dvojky) nechtělo riskovat, a proto jeho scénář šouplo někam hluboko do trezoru. Nad Predátorem se na dlouho zavřela voda.
Po novém tisíciletí ovšem přišel Paul W. S. Anderson s nápadem rozvinout malý vtípek ze druhého dílu, kde byla v lodi Predátorů jasně patrná lebka slavného Vetřelce a zkusit dát oba vesmírné bijce proti sobě. Roku 2004 vznikl zpočátku netrpělivě vyhlížený crossover, ze kterého se ovšem vyvinulo jen naleštěné lejno pro teenagery. Krvavé hody mělo přinést pokračování. Vetřelci vs. Predátor 2 to sice o tři roky později splnili, divák z toho měl však zase prdlajs, protože neschopní režiséři stvořili akorát videoklip s trochou více červené barvy.
Až po více než patnácti letech dostal Rodriguez zelenou. Opět si trochu pohrál ze scénářem a z producentského místa dohlížel na vznik nového dílu, který snad ani trojkou není. Spíše volným pokračováním jedničky, neboť už od prvních minut je jasné, že tvůrci milují hlavně originál.
Zpátky do 80. let
Ano, už jednoduchá příběhová linie je šita stejnou jehlou jako v případě jedničky. Nevíme sice, proč Predátory přestalo bavit lovit lidi na Zemi a nechávají si maso dovážet, ale to bude vadit málokomu. Tvůrci si na citování prvního dílu dali totiž VELMI záležet, takže už od první minuty zní filmem proslavené Silvestriho motivy, které skladatel John Debney používá s mírou a zároveň se nebojí do nich vložit i něco ze svého. Už od prvního momentu víte, že džungle bude stejně „hustá” jako v jedničce a když se již na začátku představí Bezbolestná, budete cítit jemné šimrání.
To však není všechno. Predátoři z originálu doslova „vykrádají” (v tom nejlepším smyslu slova) i jednotlivé scény a charaktery. Máme tu charismatického vůdce, drsnou ženu, která ví o Predátorech „něco navíc”, jistého mladíka, který vypráví sprosté vtipy i málomluvného uctívače katany, který se rozhodne jít s Predátorem na férovku. I scény typu „v těch stromech něco je”, hromadný pád z vodopádu do jezera či „vymýcení pralesa zbraněmi” vám budou jistě důvěrně známé.
Ale i současné trendy…
Tvůrci však nechtěli natočit jen pozměněnou kopii originálu. Naopak. S novým prostředím přicházejí i inovace, které vás na planetě Predátorů čekají. I přes určitě nepříliš vysoký rozpočet nezbývá než pochválit trikaře, protože i takový útok neznámých bestií je poměrně slušně zvládnut, takže film nepůsobí jako laciná kopie Avatara. Překvapujících momentů je dostatek, samozřejmě je ale nehodlám prozrazovat.
S tím však souvisí i jistý problém. Spojení 80´s akce a moderních trendů ke konci trochu škodí. Tam kde první dva Predátoři v závěru jasně vyložili karty a divák dostal finální drajv, Predators finišuje v několikafrontální akci, z nichž však žádná nemá parametry výrazněji zaujmout, i přesto, že se tvůrci snaží divákův mozek zaměstnat v náhlé směsi nových informací a zvratů. Vše ale rozdýcháte snadno. Predátoři jsou jen umně natočeným pokračováním pro fanoušky, z hlavy vyšumí poměrně rychle, ale na 107 minut prostě solidně pobaví.
Nevyrovnané postavy bez bicepsů
K rozlišení 80´s borců a současných hrdinů rozhodně nepotřebujete metr, kterými by jste měřili obvod ramen, paží či hrudníku. Jednotka majora Dutche by si nejspíše s touto „novou sebrankou” poradila během pauzy na oběd, protože jim jednoduše chybí tak tři metráky ocelových svalů. Brody, kterého známe jako vychrtlého Pianistu, sice nabral pak kilo svalové hmoty, avšak když by se postavil proti Arnoldovi, vypadal by asi jako mladá břízka vedle stoletého dubu. Útlého ražení je i zbytek skupiny, zřejmě aby nesekundovali Brodymu, který je neoficiálním vůdcem.
Adrien Brody je však i tak největším lákadlem filmu. Je to drsňák a praktický voják, který se na nikoho a na nic neohlíží, čímž zvyšuje své šance na přežití. Vedle něj vyniká i odstřelovačka Isabelle, která dostala hodně prostoru. Ten se však nedostal dalším postavám, takže těch dalších (asi) pět členů skupiny je vám ukradených.
Něco tomu chybí…
A to je právě důvod, proč Predátoři (i přes kladné hodnocení) nevystoupí ze svého stínu. Nedokážou si úplně získat vaše sympatie, protože když už se například uskuteční již zmíněný souboj na férovku, o šikmookém bojovníkovi s katanou v ruce (člen Yakuzy) nebudete vědět nic, poněvadž za celý film řekl dvě nepodstatné věty. Jak mu potom má divák držet palce?
Snímek nenabízí nic, z čeho se posadíte na zadek. Žádná vyloženě zapamatováníhodná scéna, žádná mimořádná akce či větší porce strachu, je to dobře odvedená pocta se vším všudy, která odsýpá, nepohorší, ale klasika se z něj určitě nestane. Celý film se vlastně dá srovnat s postavou Nolanda v podání „Morpheuse” Laurence Fishburnea.
Velmi efektně přijde, dokonce se zdá, že by nás mohl v lecčems zaujmout, ale za pár minut je jeho postava v čudu. Dávám tedy opatrnou sedmičku a to hlavně za nostalgické šimrání, které jsem jako fanoušek cítil.