Quarantine (2008)

Český název: Karanténa
Režie: John Erick Dowdle
Rok výroby: 2008
Délka: 89 min
Země: USA

Hrají:
Jennifer Carpenter … (Angela Vidal)
Steve Harris … (Scott Percival)
Jay Hernandez … (Jake)
Johnathon Schaech … (George Fletcher)
Columbus Short … (Danny Wilensky)
Andrew Fiscella … (James McCreedy)
… a další

Koncem roku 2007 vnesl španělský filmový průmysl do světa příjemné překvapení v podobě hororu s názvem REC. Jeho handcamové zpracování se potkalo s několika cenami na festivalech, nepopiratelným úspěchem u diváků a také americkou remakovou vlnou, jejíž výsledek si zaslouží být náležitě porovnán se svým předchůdcem, a to pokud možno v tak přísném měřítku, s jakou vervou a rychlostí se zaoceánská mašinérie rozhodla udělat vlastní verzi originálu.

Reportérka Angela Vidal s kameramanem Scottem Percivalem natáčejí reportáž o noční práci hasičů. Od klasického seznámení s personálem a disponující technikou této hasičské stanice si slibují i nějaký výjezd vhodný bližšímu pozorování zásahové jednotky v akci. Ten nakonec opravdu přichází. Spolu s hasiči přijíždějí do jednoho losangeleského domu, kde v jednom z bytů nacházejí pomatenou ženu, která záhy zaútočí. Nečekané vyústění na první pohled nevinného zásahu se stoickým klidem nezvládá nikdo kromě policie, ta uvrhne na celou budovu přísnou karanténu a uzavře všechny možné východy.

Stejně jako uvězněným postavám dřímá v hlavě otázka, co že se to šíří mezi nimi za smrtonosnou nákazu, kvůli níž nemůžou vyjít ven na ulici a pokochat se igelitem obaleným barákem, tak divák znalý originálu bude násilně vržen do pocitu dejavu, s kterým přichází a odchází i požitek z celého snímku, protože je nucen sledovat drtivou většinu lekajících sekvencí ještě jednou a navíc s obrovskou dávkou předvídatelnosti. Prvek překvapení tímto nabírá na významu jen v několika málo momentech, a to zejména za doprovodu absence světla.

Drobné poupravení scénáře bratří Dowdleových dává za vznik více nakažlivým zrůdám a následnému vzrůstu počtu krvavých scén, díky nimž se z domu toho času stává ještě větší past. Častěji se však Karanténa posouvá do samoúčelného vzbuzování nechutnosti. Rozkousané a vyčnívající části těla (jež jsou zároveň asi tou jedinou největší zbraní, co do souboje s Rec může tasit) převážně slouží jako přehlídka práce tvůrců speciálních efektů. Při uvědomění vážnosti situace, která má diváka pomoci vtáhnout do středu probíhajícího dění, bohužel tyto vsuvky neobstojí a na porch vystupují jen jako typicky americké návyky pro přehánění.

Karanténu doprovází ruku v ruce jen kameramanova schopnost zachytit události, co by mohly být oku diváka zajimavé a těch je tady naneštěstí víc než mnoho na úkor španělského produktu! S originální myšlenkou vnášející do kopírujícího, i když plynule ubíhajícího děje přichází Dowdle nejviditelněji jen jednou, kdy časem postupně zapadající informace o viru prolne vlastní diagnózou, s níž snímek nakonec ztratí i tu sebemenší atmosferickou vložku něčeho neznámého v okolí – toliko potřebného pro gradující finále.

Hodnotit film jako celek je hodně těžké, zvláště pokud měl divák možnost se nejdříve střetnout s předlohou, to pak nezbývá nic jiného než srovnávat obě verze, podobně jako herecké výkony zúčastněných, kteří tak povětšinou zastávají roli věrných klonů.