Režie: James Landis
Rok výroby: 1963
Délka: 92 min
Země: USA
Hrají:
Arch Hall Jr. … (Charles A. Tibbs)
Marilyn Manning … (Judy Bradshaw)
Richard Alden … (Ed Stiles)
Don Russell … (Carl Oliver)
Helen Hovey … (Doris Page)
… a další
Trojice lidí musí na cestě do Los Angeles, kam jedou na zápas Dodgers, odstavit vůz kvůli poruše na jednom vrakovišti. Zde naleznou potřebné náhradní díly, avšak i oni sami jsou nalezeni. Sadistickým psychopatem, který je nehodlá nechat odjet.
Masový vrah Charles Starkweather a jeho družka Caril Ann Fugate. Duo, které za sebou v 50. letech 20. století zanechalo řadu mrtvol a stalo se tak námětem pro četná filmová zpracování. Jedním z nich je údajně i tento snímek, byť se v něm jedná o šílence jiných jmen a odlišný příběh.
Tedy příběh… on to v podstatě žádný příběh není. 90 minut ukazuje pouze příjezd obětí na popraviště a dění na něm. A protože jich není mnoho, nelze čekat akční jatka. Není tedy divu, že se najde množství hluchých míst, nebo alespoň takových, která vzhledem k ostatním ztrácí svěžest a spíše než zájem vzbuzují pocit zbytečnosti. Tvůrci tomuto nahrávají nejen tím, že jeli podle scénáře, který až do závěrečného zúčtování pracuje s neustále opakovanou kostrou, ale i tím, že příliš nestříhali.
Na jedné straně to znamená, že když se opakují sekvence teroru a naděje, nemá dál divák už co očekávat. Když pak přijde nečekaný zvrat a ukazuje se, že je zde přeci jen něco zajímavějšího, je i toto částečně podupáno zdlouhavostí. Co by ale divák čekal? Chtě nechtě si možná uvědomí, že nebýt dlouhých záběrů a oné natahovanosti, která nakonec není ani náhodou neúnosná (a to díky tomu, co je uvedeno následovně), nemohl by si užít výborného ztvárnění sadisty, kterého se zde prostě nedá přejíst.
Arch Hall Jr. jest tím, komu lze za kvalitu filmu děkovat. Kdo by to do něho řekl? Kritizovaný herec, který moc umu hraní nedává, kdo viděl například snímek Eegah, nemůže než souhlasit. Ani zde sice nevypadá na přehnaný výkon, paradoxně ale právě tím vytvořil postavu, na kterou se nezapomíná. Svými grimasami a vtíravým hlasem, při jejichž vytváření se nepochybně bavil, je schopen slabší povahy vyděsit, ty ostatní přesvědčí o tom, že s jím hranou postavou skutečně není něco v pořádku (a možná i s ním). Což spolu s ostatními řádně odvedenými výkony dává základ solidní atmosféře přesahující z thrilleru do hororu, jehož vrcholy obstarává – jak jinak – hudba a labužnicky napínavý závěr.
Film si je vědom svého názvu a každý jeho divák může s čistým svědomím říci, že mu dostál. Neboť spojení Hallova šílenství, které ve chvíli, kdy se zdá, že už větší být nemůže, vytáhne z rukávu ještě strašlivější podobu sebe sama, spolu se zobrazeným násilím nezanechává v žaludku zrovna nejpříjemnější dráždění. Zabíjení není odsouváno mimo kameru, nýbrž je nabízeno z první řady a ještě o kousek blíž. Působí věrohodně a sugestivně, je velmi intenzivní. S vědomím roku původu snímku se v souvislosti s daným pravděpodobně dostaví lehké mrazení.
Hall junior se objevoval zpravidla u filmů, k nimž měl co říci jeho otec. Zde jej vidět není, alespoň se však divákům představil jako hlas z rádia a vypravěč úvodu. Jestli kvůli ničemu jinému, pak právě pro svůj děsivý prolog stojí snímek za pozornost.
The Sadist je ve své kategorii a s ohledem ke stáří minimálně znepokojivý film. Díky výkonu A. Halla juniora je jedním z těch, které se mohou pyšnit mimořádně vyšinutým šílencem, s jehož seznámením jsou klidné procházky večerní ulicí minulostí.