Český název: Ve stínu upíra
Režie. E. Elias Merhige
Rok výroby: 2000
Délka: 92 minut
Země: USA
Hrají:
John Malkovich … (režisér Murnau)
Willem Dafoe … (Max Schreck)
Udo Kier … (Grau)
Cary Elwes … (Wagner)
Catherine McCormack … (Greta)
Eddie Izzard … (Gustav)
Aden Gillett … Galeen)
Nicholas Elliott … (Paul)
…a další
Píše se rok 1921. Brzy má spatřit světlo světa přelomový snímek filmového expresionismu a jedna z největších legend ranné hororové tvorby. Fridrich Wilhelm Murnau (skvěle ztvárněný Johnem Malkovichem) se právě chystá natočit příběh NOSFERATU – EINE SYMPHONIE DES GRAUENS.
Jde vlastně o první filmovou adaptaci Stokerova románu Dracula. Murnauovi se však nedaří získat od vdovy po zemřelém spisovateli autorská práva. Nezbývá tedy než improvizovat – mění se jména postav a dějiště se přesouvá z Londýna do fiktivního města. Natáčení může začít.
Do hlavní role upíra Murnau obsazuje podivínského Maxe Schrecka. Ten se zbytku štábu zdá přinejmenším divný. Nikdy neodkládá svůj kostým, drží se stranou od ostatních a ven vychází zásadně po setmění. Režisér však vysvětluje, že Schreck je opravdový profesionál. Aby podal před kamerou maximální výkon, nesmí svou roli opustit ani v době mimo natáčení. Musí se s ní zkrátka zžít. Proto to výstřední chování. Velmi brzy ovšem má dojít k událostem, které poodhalí, že pravda je mnohem více zneklidňující…
Tenhle snímek rozhodně nelze zaškatulkovat mezi „normální“ horory. Některé prvky standartního hororu tu zkrátka chybí. Autoři téměř vystříhali lekavé scény a krve by se jeden nedořezal. Vsadili spíše na starý dobrý tajemný gotický příběh. Daní je nicméně plíživý, chvílemi monotoní průběh, který může být někdy až otravný. Herecké výkony jsou ovšem skvělé. John Malkovich, jak už bylo výše nastíněno, se své úlohy zhostil velmi dobře. Předčí ho už jen Willem Dafoe, jenž exceluje v roli Schrecka. Za výkon v tomto snímku si dokonce vysloužil nominaci na Oscara jako „Nejlepší herec ve vedlejší roli“.
Vizuální podobě filmu rovněž není co vytýkat. Může za to zejména dobře vybrané prostředí (přestárlé rozpadající se budovy) a obstojná kamera. Výsledně tak snímek působí tak, jak se na gotický horor sluší. Má to ale ještě jednu stránku. A tou je bezesporu úporná snaha tvůrců vytvořit ve vás dojem, že nejde tak úplně o výplod jejich fantazie. Možná právě proto to relativně klidné odvíjení příběhu bez přehnaných dějových zvratů. Chvílemi to skoro vypadá, jako by jste sledovali nějaký životopisný film a nikoliv horor.
Mezi zastánci upíří exitstence totiž už dlouho kolují legendy o realizaci Upíra Nosferatu. Zřejmě i odsud pochází námět na Ve stínu upíra. Sám jsem se o existenci této fámy dozvěděl při četbě knihy Vampírská Bible, což je vpodstatě sbírka podobných příběhů. Napsal ji asi největší zastánce existence upírů u nás – Petr Štěpán, zpěvák kapely XIII. Století. Ten existenci nějakého Maxe Schrecka zcela popírá. Nikde prý o herci tohoto jména nejsou žádné záznamy a údajně se nedochovala ani žádná jeho fotografie. Škoda jen, že (jak uvádí) čerpal z velmi důvěrných, avšak z jen jemu známých důvodů utajených zdrojů. Bohužel pro milovníky konspirací, jedna fotografie Maxe Schrecka se nakonec dochovala – prohlédnout si ji můžete např. v sekci „osobnosti“ zde na Horror.cz. Jeho vzezření vás ovšem nemusí plně uklidnit…
Tak jak to tedy s Maxem vlastně je? Dalším častým argumentem obhájců této teorie bývá, že jeho hvězda zapadla stejně rychle, jako vyšla. Pročpak ho nečekala po roli v tak slavném filmu pohádková kariéra? Proč se po něm tak rychle slehla zem? I zde se však nabízí hned několik racionálních vysvětlení. Snad za to může rychlý nástup zvukového filmu. A nebo fakt, že Upír Nosferatu byl kvůli autorským právům velmi brzy zakázán a většina jeho kopií zničena. A pak je tu ten úděl maskovaných herců. Například takový Freddy Krueger se objevil minimálně v osmi filměch a jednom TV seriálu. Všude ho ztvárnil Robert Englund, ale jen opravdový fanoušek ví, jak ve skutečnosti vlastně vypadá… Nakonec ani s těmi záznamy o Maxi Schreckovi to nebude tak horké. Kompletní životopis tohoto herce, který měl nejspíš prostě smůlu, naleznete na německé nebo anglické verzi wikipedia.org.
Ale zpět k recenzovanému filmu. Už víme, že jde o obstojně ztvárněný avšak fiktivní příběh, který alespoň na moment vzkřísil Upíra Nosferatu. Autoři ale odvedli dobrou práci.
Ostřílení diváci se nespíš nebudou bát. Ovšem při sledování v pokročilé večerní hodině nejlépe o samotě zanechá alespoň mrazivý pocit. Zdá se Vám to málo? Možná. Ale když se ohlédnu za tím, jaký plevel dnes prorůstá hororový žánr, musím říct, že jde kvalitní snímek, který si rozhodně zaslouží, aby jste mu věnovali 92 minut svého času.