Český název: Tichá noc, krvavá noc
Režie: Theodore Gershuny
Rok výroby: 1974
Délka: 88 min
Země: USA
Hrají:
Patrick O’Neal … ( John Carter)
James Patterson … ( Jeffrey Butler)
Mary Woronov … ( Diane Adams)
Philip Bruns … ( Wilfred Butler)
John Carradine … ( Charlie Towman)
…a další
Na celém světě jsou vánoce časem klidu a míru, ale v městečku ve kterém se odehrává tento příběh se změní tento svátek v krvavou lázeň. Za vším stojí jeden starý, ale pěkně zachovalý dům Wilfreda Butlera. Ten v něm před mnoha lety spáchal údajně sebevraždu a dům odkázal svému vnukovi Jeffreyemu. Vnuk se rozhodl dům prodat a do městečka poslal realitního agenta Cartera, aby dojednal prodej s městským zastupitelstvem a přivezl peníze v hotovosti.
Jenže jak Carter, tak i obyvatelé města na dnešní večer nezapomenou. Do domu zavítá záhadný vrah, který rozpoutá krvavou noc se všemi aktéry, kteří se začali zajímat o dům. Všechno se točí okolo událostí, které se zde staly na Štědrý večer roku 1935. Dům totiž skrývá děsivé tajemství, které teď vypluje na povrh a dotkne se všech i samotného Jeffreyeho, který se rozhodl zavítat do domu svého dědy a matky ještě před tím, než se prodá.
Další film, který přinesla společnost Řitka a tentokrát se trefila přesně do toho, co už jsem delší dobu hledal. Režisér Gershuny představil své zatím nejlepší dílo, které natočil a protlačil do podvědomí diváka. Spojil tajemný strašidelný dům s ponurou a smutnou historií a psychopatického vraha, který utekl z léčebny a jeho vraždícím nástrojem je sekyra. Podobných filmů jsme už měli možnost pár vidět, ale tento bude zřejmě jedním z otců tohoto tématu.
Vánoční hudba, která se postupem času prostřídá s tajuplnou hrůzu nahánějící melodií hlavně při scénách s vrahem, dokázala navodit tu správnou atmosféru, o kterou se tento film hlavně opírá. Dalším velkým plusem je střídání černobílých a barevných scén, ve kterých se střídá minulost a historie domu se současností a úmrtím postav. Scény, kde se odehrávají mordy, jsou sice plné napětí, ale vadilo mi mimo záběrové zabíjení a my jsme byli odkázáni jen na křik postav a po chvíli zkrvaveným tělem. To nám ovšem nahradili při postelové scéně a hlavně při sekání ruky.
Jediným větším ale důležitým mínusem je celkem dost zhoršená kvalita obrazu. V určitých pasážích to bylo už celkem nesnesitelné, protože obličeje i kulisy byly dost rozmazané a nebylo vlastně poznat o koho jde. Nejvíc to bylo vidět při jedné z posledních scén, kdy chovanci vešli do domu a zúčtovali s doktory. Musím sice brát zřetel na stáří filmu, ale nedá se na to neupozornit, protože i starší filmy jsem už viděl v lepším obraze.
Herecké obsazení není rozhodně neznámé a jejich výkon bych zařadil do skupiny průměrných. Mary Woronov si zahrála i ve filmu Roba Zombieho The Devil’s Reject. Nejznámějším hercem je asi bezesporu John Carradine, kterého bude znát nejspíše z filmu Buried Alive, The Howling nebo Monster in the Closet a mnoho dalších. Za svůj přínos filmové kinematografii má svojí hvězdu na Chodníku slávy (Hollywood Walk of Fame).
Zajímavý film, který se určitě řadí mezi lepší průměr a diváky jistě zaujme svou atmosférou a zajímavým námětem. Mnohé ale může odradit kvalitou záběrů a občasnou chaotickou dějovou linií.