Český název: Nesvatý
Režie: Dick Maas
Rok výroby: 2010
Délka: 85 min
Země: Nizozemsko
Hrají:
Huub Stapel … (Mikuláš)
Egbert Jan Weeber … (Frank)
Bert Luppes … (Goert)
Caro Lenssen … (Lisa)
Ben Ramakers … (Van Dijk)
…a další
5. prosince se děti rok co rok těší na svatého Mikuláše, který jim naděluje sladkosti. Tenhle chlapík by měl rozdávat radost a smích, ale jednou za dvaatřicet let přesně v tu dobu, kdy vychází úplněk na 5. prosince ukáže Mikuláš svou pravou tvář. Jen málo zasvěcených ví, že Mikuláš byl masový vrah a kacíř, který se svou krvelačnou skupinou Černých Petrů zavraždil již stovky-tisíce nevinných lidí a unesl stejný počet malých dětí. Jen hrstka vyvolených z řad církve a vládních představitelů zná skutečnou pravdu a již po staletí se jí snaží ututlat před veřejností. Policista Goert je jedním z mála, kdo přežil Mikulášovo krvavé řádění a vyvraždění své rodiny. Již od dětství čeká na příležitost, kdy se bude moci pomstít a zabránit tak dalšímu krveprolití. Nemá to však zrovna lehké, protože nikdo z nadřízených jeho pohádce nevěří…
Přiznám se, že i já jsem se jako malý bál když vyrazil Mikuláš s čerty do ulic. Nebyl jsem nikdy zrovna moc hodný a do kostela chodím leda tak na pohřby. Proto rád uvítám každý podobný film, který přijde s něčím novým a ukáže nám legendární postavy, tak trochu z jiné stránky. Tvůrčí myšlenka udělat padoucha z Mikuláše a samotný krvavý začátek byl lákavou pozvánkou k dalšímu holandskému snímku, který mě určitě zaujal. Režisér Maas má za sebou již řadu filmů, ale až na pár výjimek nikdy nepřekročil hranice béčkového průměru a ani zde tomu nebylo jinak.
Přestože má tento slasher spoustu slabých míst, jeho hlavní doménou je právě postava chlapíka v červeném, který na svém bílém oři, peláší po střechách amsterdamských domů a všude kolem sebe rozsévá smrt a zkázu. I přes viditelně slabší digitální efekty (místy), jde o opravdu zajímavou podívanou, ve které samozřejmě nesmí chybět ani řada gore scén. Některé z nich jsou opravdové laskominy, které vám zachutnají určitě víc než tvrdé cukroví. Je ovšem pravdou, že jim nepředchází žádná pořádná dávka napětí, při které byste seděli v křesle jak zařezaní. Nevyvážená atmosféra měla totiž tolik výkyvů, že se to nedalo ani spočítat. I to byl zřejmě hlavní důvod, proč se tento film zrovna velké oblíbenosti u diváků nedočkal.
Ze startu nám byla nabídnuta poněkud krvavější pohádka, která už pro děti určená nebyla, ale její kouzlo bylo brzy vystřídáno akční řežbou, kde létala tu hlava tu ruka. Amsterdam se začal otřásat v základech. Možná jsem trochu očekával to, že se tvůrci pokusí ještě více rozvést svou prvoplánovou myšlenku a poodhalí nám ještě o trochu více z Mikulášovy minulosti. Právě tyto slabiny scénárista moc nevychytal a to nebyla jediná.
Jeho další chybou jsou vedle již zmíněného scénáře i samotné postavy. Kromě té záporné, zde totiž pořádně nenarazíte na nikoho, komu byste mohli popřípadě i fandit. Jejich charakteristika je hodně chabá a většina dialogů mi přišla spíš hodně hloupá, nežli srandovní či trefná. Hranici průměru či možná trošku lepšího nadprůměru tak zachraňují opravdu jen ty vražedné scény. Nejvíce mě zaráželo několik pokusů o černý humor, kdy snímek koketoval až s parodií. Naštěstí právě tyto chvíle snímku spíše prospěly, než aby mu nějak výrazněji ublížily. Za nejluxusnější chvíli považuji první setkání Franka s Mikulášem a především jeho bandou. Samozřejmě až po vyhlídkové projížďce po střechách.
Ve finále jsem spokojený tak napůl. Myslím si, že se dalo vyždímat ještě mnohem více z potenciálu, který film potažmo tvůrčí myšlenka měli. I tak si však Sint zařadím do seznamu kousků, které jsem určitě neviděl naposledy.