Squartatore di New York, Lo (1982)

Český název: Rozparovač z New Yorku
Režie: Lucio Fulci
Rok výroby: 1982
Délka: 91 min
Země: Itálie

Hrají:
Jack Hedley … (Lt. Fred Williams)
Almanta Suska … (Fay Majors)
Howard Ross … (Mickey Scellenda)
Andrea Occhipinti … (Peter Bunch)
Alexandra Delli Colli … (Jane Forrester Lodge)
… a další

Když jsem si naposledy kupovala v nejmenovaném obchodě svou pravidelnou várku filmů, padl mi zrak na Fulciho Rozparovače. Osmdesátá léta? Italský film? Vše mi říkalo, že tohle nebude nic pro mě. Přesto jsem nakonec natáhla po DVD ruku. Bohužel.

Rozparovač z New Yorku se odehrává v New Yorku. Je to přesně ten New York, v jakém operoval poručík Kojak – spousta slepých uliček, poloprázdné noční metro a policejní auta ve tvaru plechovek od sardinek. Jediným rozdílem je poněkud vyšší koncentrace Italů – Fulci nezapomínal na domovinu.

V ulicích města řádí vrah mladých žen. Svou obět si vyhlédne a ve vhodnou chvíli ji pro své zvrácené uspokojení zavraždí pomocí žiletky. Jako správný masový vrah si pohrává s mužem, který se jej snaží vypátrat. Komunikace probíhá po telefonních linkách a newyorský rozparovač jejich prostřednictvím promlouvá hlasem Kačera Donalda. Identitu vraha neznáme, příběh je tedy určován detektivní linií.

Už na první pohled zarazí diváka, očekávajícího horor, nesmyslné množství sexu. Jde o přesně tu erotiky prostou zvrácenost, kterou umí vytvořit snad jen Italové (znáte Pasoliniho Saló?). Nevzrušuje. S odolnějším divákem neudělá nic, citlivějšího znechutí.

Podobné je to s jednotlivými vraždami. Dívky vřeští, žiletky řežou maso i oční bulvy, krev stříká všude kolem, ale nic z toho není zábavné ani hrůzostrašné. Scény mohou částečně uspokojit jen fanouška exploitation. Trvají dlouho a používají stejné množství detailů jako severoamerický pornoprůmysl.

Aby všeho špatného nebylo málo, nepovedli se ani samotní aktéři. Hlavní postavy jsou krajně nesympatické a ty vedlejší krajně šablonovité (domácí coby ukecaná dáma se síťkou na hlavě). Dialogy vše jen zhoršují, odehrávají se totiž ve stylu: “Tak jo. Vrátím se za chvíli. Chceš něco?” – “Ne, jenom tebe, miláčku.” – “Někdy si říkám, jak se může holka s IQ 180 chovat jako ty. To nepochopím.” – “Kvůli tobě. Tvoje blízkost mi vyřazuje mozkové buňky.” – “Dobře. Za chvíli jsem tady, ale raději nikomu neotvírej. Člověk nikdy neví.” – “Bez obav. Pohlídám to tady. Kdyby někdo přišel, zaštěkám.” Etc.