Český název: Bouře století
Režie: Craig R. Baxley
Rok výroby: 1999
Typ snímku: TV minisérie
Délka: 253 min (Minutáž: 82–86 min)
Země: Kanada / USA
Hrají:
Timothy Daly … (Mike Anderson)
Colm Feroe … (Andre Linoge)
Debrah Farantinová … (Molly Andersonová)
Casey Siemaszko … (Alton Hatcher)
Jeffrey DeMunn … (Robbie brala)
…a další
Na ostrově Little Tall se na počátku událostí, které místním obyvatelům vejdou ve známost, jako „Bouře století“ přichází záhadný cizinec pod jménem Andre Linoge. Jeho kamenný obličej za s sebou skrývá však mnohem víc, než se zdá. Stejně tak i jeho hůl s vlčí hlavou. Jako první to pocítí místní, slabá a špatně chodící stařenka, která se stane jeho první obětí. Po dobrovolném zatčení Linoge, u kterého je i Mike Anderson (místní šerif a hlavní kladná postava příběhu) je podivínský vrah převezen do věznice. Cestou však ještě několika obyvatelům stihne připomenout jejich tajné a dávné hříchy, o kterých nikdo, krom nich (a případných obětí), neví. Spolu se vzrůstající bouří a počtem záhadných vražd doprovázené záhadnými nápisy „Dejte mi co chci a já odejdu“ je jasné, že Linoge není obyčejným člověkem, ale zřejmě něčím mnohem hrůznějším.
U tohoto snímku je zajímavé, že scénárista a producent, Stehen King ho napsal původně pouze pro televizní zpracování. Až po jeho uvedení vyšel scénář jako samostatná kniha (u nás doposud nepřeložená). Tato minisérie je rozdělena do třech dílů, během nichž si divák může o Linogovi udělat svou vlastní představu, stejně tak jako u místních ostrovanů. Postupně se rozplétají nitky, které vedou k zajímavému, ovšem ne šokujícímu závěru.
Ve filmu bych určitě nejvíce vyzdvihl masky. Sám Timothy Daly (představitel Andreho Linoge) se zde objeví hned v několika podobách. V té první je bez masky, jako mladý krasavec s kamennou tváří, v níž je také nejčastěji, pak jako televizní reportér ve snu, který se zdá všem ostrovanům, plus dvou dalších, ale ty z dějových důvodů nebudu prozrazovat. Speciální efekty jsou ryze televizní a bohužel se na nich čas podepsal. Kingovo filmové vypravování zase ryze dialogové. Skrze ně se příběh sune kupředu, což bohužel činí z minisérie spíše rozhlasovou hru, než film. Trochu mám pochyby o hereckých kvalitách, které bych přirovnal k vlnovce. Někdy jsou dobré, někdy zase ne. Takže pocitově – tu a tam – budete mít chuť dát střihači pár facek, že z těch celkových pěti hodin něco neubral. Pocitově ale pro mě není tento příběh tolik zdlouhavý, jako Osvícení z roku 1997 či Dům v růžích z roku 2002. Svou zásluhu na tom má také určitě hudba, která vyplňuje hluchá místa.
Zajímavost: Tvůrci tohoto snímku (včetně S. Kinga) se později podíleli na tvorbě třídílné minisérie „Dům v růžích“.
Televizní počin, kde Stephen King svým specifickým filmovým způsobem vypravuje příběh. Je plný dialogů, se zajímavým záporákem a několika moc fajn scénami. Ovšem má to pět hodin! Kdyby to mělo 90 minut, byl bych nadšen. Takto film doporučuji jen fandům Stephena Kinga. Ti budou spokojeni.