Ultimo Mondo Cannibale (1977)

Český název: Poslední kanibalové
Režie: Ruggero Deodato
Rok výroby: 1977
Délka: 88 min
Země: Itálie
Alternativní název: The Last Cannibal World / Jungle Holocaust

Hrají:
Massimo Foschi … (Robert Harper)
Me Me Lai … (Pulan)
Ivan Rassimov … (Rolf)
Sheik Razak Shikur … (Charlie)
Judy Rosly … (Swan)
…a další

Na nehostinný ostrov někde v Mikronéském souostroví přilétá bohatý Robert Harper se svou tříčlennou posádkou. Při přistání se jim porouchá letadlo a v táboře, kde je měli čekat členové pozemního vědeckého týmu, nenajdou ani živáčka. V noci je unesena jediná žena místními domorodci a tak se ostatní vydávají na záchranou akci. V džungli je však čeká spousta nástrah, nebezpečných zvířat a hlavně kanibalů. Robert se náhle ocitá sám a v zajetí. Z povzdálí sleduje dění v táboře a očekává svůj hořký konec. Podaří se mu ale utéct a společně s domorodou ženou Pulan se pouští napříč džunglí za svobodou. V patách jim však jsou rozzuření domorodci, kteří se nechtějí nechat připravit o svou večeři. Boj o holé přežití začíná a smrt číhá na každém kroku.

Autorem tohoto snímku je legendární režisér italských kanibalských filmů Ruggero Deodato. Tento kontroverzní režisér je velkým pojmem v tomto odvětví a otcem žánru. Jeho díla jsou odsuzována v mnoha zemích po celém světě. Hlavně pro jeho zábavu ve vraždění nevinných zvířat. Snad v každém filmu jich několik zemře, ale podle jeho slov jsou tyto snuff scény potřeba k dosažení autentičnosti. Nelze mu upřít originalitu, protože na tohle nemá každý žaludek. Na svém kontě má spoustu různých filmů, ale mezi ty nejlepší patří jednoznačně Cannibal Holocaust (1980). I když po shlédnutí tohoto filmu musím říct, že zas až tak jednoznačné to není, protože i když se na tomto snímku zacvičoval, tak je taktéž nadprůměrný a v mnoha věcech se nechal později inspirovat právě v Cannibal Holocaust a dokázal je ještě vylepšit.

Atmosféra filmu je ponurá a filmaři dokázali perfektně zachytit lidskou bezmocnost a utrpení. Nebylo k tomu zapotřebí ani důmyslných pastí, či záchvatů maniaků. Úplně postačily provazy, naříznutá ruka a  skupinka mravenců. Podobných lahůdek zde najdete i víc. Například snímal souboje mezi hady, netopýry nebo leguánem. Ještě bych chtěl připomenout, že by jste si neměli nechat ujít pitvání krokodýla, ačkoliv je to vůči zvířeti nesmírně kruté, tak je to na druhou stranu i velmi poučné. Řekněte, kdy jindy by jste měli možnost něco podobného vidět (leda tak, kdyby sežral někoho známého).

Nádherné prostředí jasně dominovalo tomuto filmu. Tekoucí čistá řeka a hučící peřeje přímo svádějí k vodním radovánkám, které vás ovšem velmi rychle přejdou, protože jakmile uvidíte vyvalené krokodýly na břehu a pijavice je po srandě. Hudební doprovod je o něco slabší než v Cannibal Holocaust a i tento fakt trochu sráží celkový dojem z filmu. Některé melodie moc nepasovaly k právě probíhajícímu ději a hodily se spíše do romantických filmů. Nesmím ale opomenout další prvky, které k těmto filmům patří. Nádherné gore efekty otevírajících hrudníků a pojídání masa jsou laskominou těchto filmů. Stejně tak jako nahé těla hlavních aktérů. I tentokrát se našlo něco jak pro dámy, tak pro pány. Hlavní herečka rozhodně neoplývá ostychem a několikrát se ukázala v celé své kráse. Nutno podotknout, že na první pohled prošla menší chirurgickou úpravou, ale to mi nevadilo.

V hlavní ženské roli se představila asijská kráska Me Me Lai, která se stala pro mnohé kanibalskou bohyní. Její tělo je k vidění ve spoustě těchto filmů ze 70. let a věřte, že je na co se dívat. Zahrála si například ve filmech Man from Deep River (1972) a Mangiati vivi (1980). K tomu aby dokázala zaujmout diváka ani moc nepotřebuje herecký talent. Ten ale bezesporu rozhodně má.

Nejznámějším hercem je však Ivan Rassimov. Ten se objevil v několika desítkách filmů a mezi nejznámější patří Planet of the Vampires (1965), Man from Deep River (1972), Eaten Alive (1980) a Body Count (1987).