Český název: Nenarození
Režie: David S. Goyer
Rok výroby: 2009
Délka: 87 min
Země: USA
Hrají:
Odette Yustman … (Casey Beldon)
Gary Oldman … (Rabbi Sendak)
Cam Gigandet … (Mark Hardigan)
Jane Alexander … (Sofi Kozma)
Idris Elba … (Arthur Wyndham)
Meagan Good … (Romy)
…a další
Mezi světem živých a mrtvých existuje jakýsi prostor, který umožňuje duchům vraceti se mezi lidi (to určitě znáte) a dokonce bojovat i o novou lidskou chránku (to už asi ne). Vysokoškolačka Casey Beldonová bude zřejmě další na řadě, poněvadž trpí nočními můrami a nějaký malý chlapeček, který vypadá jako kříženec Drákuly a malého Damiena ze série Omen, ji neustále pronásleduje. Postaví se tomuto zlu nebo ji duchové doženou k sebevraždě jako v případě její matky?
Horory na motivy malých dětí (tady dokonce ještě nenarozených) mě už pomalu začínají děsně nudit. Nečekal jsem od Goyera (Bladeova hrobníka, pamatujete na třetí díl, ne?) žádné světoborné dílo či originální počin, poněvadž už z traileru bylo vidět, že se (opět) kradlo kde mohlo, ale že budu u tohoto relativně krátkého horůrku až tak moc trpět, to jsem skutečně nečekal. Režisér totiž neumí vytvořit ani špetku atmosféry a tak spánek u obrazovky může přijít už po deseti minutách sledování tohoto blábolu.
Já jsem byl však v plné síle a tak jsem musel trpět až do konce. Goyer mi to neulehčil ani s klasickými lekačkama, které jsou celkem snadno předvídatelné a za zmínku stojí snad jen jedna z těch prvních (chlapeček ukrytej za zrcadlem – taková blbost). Když už Unborn není ani děsivý, ani zábavný, tak tu máme alespoň pěknou hlavní hrdinku, že? Bohužel musím říct, že i kdyby Odette Yustman chodila během celého filmu nahá, moc by to nepomohlo. Goyer zklamal na všech frontách.
Scénář se snaží držet vše nějak pohromadě, ale neustále kecy o genetice dvojčat a uvězněných duších před branami božími, diváka spíše znechutí. Dalším problémem jsou (alespoň pro mne) již vyždímané hororové postupy, kdy desetkrát za film přestanou svítit světla nebo když hlavní hrdinka nalezne stopu v maminčině krabičce, kterou zrovna nedávno objevila ve svém šatníku. A bohužel to nezachraňují ani občasné výlety mezi nacisty, kteří na dvojčatech experimentovali. Pořád máte pocit nezáživné podívané, kterou by jste vyměnili i za libovolný díl seriálu Pokémon.
Horor Sirotčinec dokázal, že i s provařenou zápletkou se dá vytvořit příjemná podívaná, ze které nemusíte dostat kopřivku. Nenarození, jež ve svém jádru připomíná horory typu Kruh, Přichází Satan, Nenávist, Ďábel přichází a další, však nudí od začátku do konce (pointu jsem odhalil po 30 minutách), těkají odnikud nikam a pro milovníky duchařin (ke kterým se hrdě hlásím) proto představují gigantickou nudu, ve které se jediné myšlenky budou soustředit na spodní prádlo, jež se zdá být hlavní hrdince celkem dost těsné...