Warlock (1989)

Český název: Démon Warlock
Režie: Steve Miner
Rok výroby: 1989
Délka: 103 min
Země: USA

Hrají:
Julian Sands … (Warlock)
Lori Singer … (Kassandra)
Richard E. Grant … (Giles Redferne)
David Carpenter … (pastor)
Harry Johnson … (farmář)
Brandon Call … (chlapec)
… a další

V Bostonu roku 1691 mělo dojít k popravě čaroděje. Ten však pomocí kouzel unikl do 300 let vzdálené budoucnosti, tedy přítomnosti. Byl mocnostmi pekelnými pověřen k sestavení Knihy stínů, zvané též Grand Grimoire. Získá-li všechny její části, je schopen zničit svět. V době, kdy o čarodějích již téměř nikdo nic neví, má takřka neomezené možnosti. Jedinou nadějí lidstva je tak lovec čarodějů Redferne, který časem prošel s ním.

Steve Miner nebyl v době natáčení Warlocka na poli hororu žádným nováčkem. Své jméno zvěčnil již do několika nikoli vyloženě zpackaných žánrových počinů. To, že ví, jak se točí kvalitní film, dal najevo i v tomto případě.

Snímek již od počátku šlape jako dobře natažené hodiny, které jsou navíc tak pevně přibité ke zdi, že je nedokáže nikdo strhnout. Snad jen někdo, kdo umí čarovat. Warlock. Ten však nemá nejmenší zájem na vlastní likvidaci, tudíž se snaží hrát a vystupovat tak, aby si diváka získal svým sympatickým zevnějškem a zároveň v něm vzbuzoval obavy ze své nevyzpytatelnosti. Pouze Redferne ví, jak na něj, a je to zároveň on, kdo jej dokáže ohrozit nejen na životě, nýbrž i na oblibě, neboť jeho charisma je snad ještě větší a pro diváka je jakožto kladný hrdina přirozeně sympatičtější. Slečna „Kassandra s K”, jak zní její vznešené jméno, by tu ani nemusela být, ale to by potom byla pánská jízda bez kousku zajímavosti. Navíc Giles potřebuje průvodce.

Protože by v tom spěchu, jakým se za svou kořistí žene, nemohl stíhat chápat okolní svět a využívat jeho prostředky bez delšího seznámení, což by ublížilo svižnému tempu snímku, jež se tu a tam pozastaví, když protivníci stanou tváří v tvář. V té chvíli dojde na napětí. I když si divák říká, že je to přece jen pohádka a musí to skončit dobře, neubrání se okousaným nehtům a hlasitým radám. Je do děje lapen. Způsobilo to jedno z Warlockových kouzel? Či snad dobře napsaný scénář, působivý střih, hudba Jerryho Goldsmithe? Mimochodem není zrovna lehké Goldsmithův rukopis rozeznat, což dává filmu punc jisté originality.

Přídavné trikové a krvavé výjevy jsou pak již onou pověstnou třešničkou na dortu, takže divákovi ani moc nevadí, že trpí dobovými neduhy a nejsou až tak přesvědčivé. Kompenzaci krom již zmíněných čárů zajišťují i sem tam od boku střílené vtipné hlášky, jejichž záměrnost jest předmětem spekulací. Není totiž zcela jasné, zda bylo nutné dění tímto způsobem odlehčit. Při zpětném pohledu však stejně nakonec vyjde najevo, že film jako celek v podstatě lehčího ražení je.