Český název: Warlock 2: Armagedon
Režie: Anthony Hickox
Rok výroby: 1993
Délka: 98 min
Země: USA
Hrají:
Julian Sands … (Warlock)
Chris Young … (Kenny Travis)
Paula Marshall … (Samantha Ellison)
Joanna Pacula … (Paula Dare)
Steve Kahan … (Will Travis)
… a další
Warlock se vrací s dalším úkolem, a to sesbírat po všech čertech poschovávané kouzelné kameny, jejichž prostřednictvím má Satan jednou za čas možnost rozpoutat konec světa. Za čarodějem zůstává hromada mrtvol a není nikdo, kdo by se mu mohl postavit. Až na staré společenství Druidů.
Stejně jako se v případě prvního Warlocka vytáhl Steve Miner, tak se také Anthony Hickox rozhodl v případě jeho pokračování ukázat, že to taky umí. Je však z poněkud jiného těsta, spíše šťavnatějšího, tudíž je i jeho pojetí čarodějova dobrodružství poněkud jiné.
Jiné právě zaměřením na nacucanost vlhkostí. Již se nepráší za botami čarodějova pronásledovatele. Naopak. Warlock sám přichází za těmi, kdo se sním chtě nechtě musí kvůli starým legendám utkat, a nechává za sebou potoky tekutého materiálu. Pomine-li se krev, jíž vskutku přibylo a hnus, který kolem sebe černokněžník stříká, když se o něho otře něco ostřejšího, je tu skutečnost v tématu doposud nevídaná. Efekty hodné hororu o monstrech. Blonďák totiž přichází na svět stejně jako velká část monster. Skrze člověka. K tomu takovým čvachtavým způsobem, že není chvíli jasné, zda se náhodou nebude jednat o čistokrevné béčkové sci-fi.
Hickox značně přitlačil na pilu. Více brutality, hnusu, dokonce i erotiky, nějaká ta extravagance a vynalézavost, pokud jde o smrt. Zkrátka po vizuální stránce zúročil cenné zkušenosti se třetím dílem Hellraisera. Tyto takzvané vychytávky, které stejně hrají většinou až druhé housle, ve výsledku kvalitu celku zásadně neovlivní. Spíše naopak. Odstranily tajuplnost a hrůzu ze skrytého, kouzlo, jímž se může pyšnit Minerův kousek, který to navíc s vizuálními triky kouzel tak nepřeháněl. Hickox ano a výsledkem je často nuda přehnané zbytečnosti.
Lépe na tom ostatně není ani zápletka. Je sice zajímavé, že je Warlock zpět a má další pekelný úkol, ovšem již to jaksi není ono. Od začátku je patrné, že zlo má navrch, neopakuje se tedy předchozí vyrovnanost, takže konec je mírně nelogickým překvapením. Aby zlo nemělo větší sílu, když je Julian Sands alias Warlock jediným hereckým tahounem představení se smyslem pro šarm a černý humor (který se však tentokrát bohužel míjí účinkem). Jeho protivníci jsou mnohdy směšní naivním zápalem či nezdravým nadhledem.
Atmosféricky již nejde o nic převratného ani výrazného. Film je tak napěchován dalšími a dalšími zkrášlovadly, že je až přeplácaný. Druhý Warlock nabízí pohled na téma z jiné stránky, krvavější a ještě pokleslejší v tom nejlepším smyslu, ale za svým předchůdcem značně zaostává.
Do volného pokračování Warlocka jsem šel s mírnými obavami, protože co jsem tak většinou slyšel, jen první díl této série stojí za větší pozornost. No nevím, kde na to dotyční přišli, ale druhý díl se rozhodně nemá za co stydět. Je sice o něco slabší než jednička (hlavně co se kvality příběhu týče a ani hlavní kladná postava mi nebyla zrovna moc sympatická, to lovec Giles Redferne byl jiný kabrňák a dost mi tu chyběl, no a samozřejmě hudební doprovod byl u dvojky o něco slabší), nicméně tady je nám zase nabídnuta zase větší porce brutality a surovosti – což já mám každopádně moc rád, trocha té nahoty a ani speciální efekty nebyly vůbec marné. Warlock to rozjel ve velkém stylu už svým „zrozením“ a rozhodně se bylo na co dívat. S nikým nejednal v rukavičkách, takže milovníci surové podívané si určitě přijdou na své, dokonce i jistá forma humusu stříkala na všechny strany – mrtvol tu bylo dost, ty jeho různorodé hrátky s potencionálními držiteli runových kamenů se mi taky líbily. Ze svého až slizkého charisma Julian Sands neztratil vůbec nic, stejně jako jeho postava ze svého až zvráceného humoru. O dost horší už to bylo s jeho protivníky. Mladý milenecký pár mi lezl dost na nervy, zvláště pak ten klučina. Tenhle ocas má zabít Warlocka? Ještě že tu byla pohledná Paula Marshall v rajcovných šatičkách, díky které se to dalo vydržet. Jejich finální souboj s čarodějem byl docela působivý, no asi stejně jako skalpování té šlapky v autě. Ony ale celkově ty vraždy byly velmi slušně zvládnuté. Zvláště v těchto okamžicích byla skvělá i atmosféra. Bohužel se tu našlo i množství hluchých pasáží (převážně když v nich účinkovali mladí milenci), kteří zbytečně brzdili rozjeté tempo. Nejvíc mě ale tvůrci nasrali s tím, že jsem se neskutečně těšil na mou oblíbenkyni Joannu Paculu a oni jí tu dali jen takový štěk. No alespoň se proletěla a ty modelky na přehlídce taky stály za hřích. 60%