Werewolf of London (1935)

Český název: Vlkodlak v Londýně
Režie: Stuart Walker
Rok výroby: 1935
Délka: 75 min
Země: USA

Hrají:
Henry Hull … (Dr. Glendon)
Warner Oland … (Dr. Yogami)
Valerie Hobson … (Lisa Glendon)
Lester Matthews … (Paul Ames)
Lawrence Grant … (Sir Thomas Forsythe)
Spring Byington … (Miss Ettie Coombes)
Clark Williams … (Hugh Renwick)
…a další

Nejsem odborník na filmové vlkodlaky. Přes nespornou psychologickou zajímavost tématu pro mě jsou atraktivnější upíři a některé další příšerky. Přesto mi Vlkodlak v Londýně (1935) udělal radost. Jednak je to slušně starý film. Zkušebně jsem zadala “werewolf” do IMDB vyhledavače a mezi mnoha jinými mi to našlo jen dva starší vlkodlačí snímky – Le loup-garou (1923) a The Werewolf (1913). Profily obou vypadají dosti opuštěně, lze tedy snad oprávněně tvrdit, že Werewolf of London je první významný film na toto téma a odstartoval tak sérii vlkodlaků různých národností na různých místech světa.

Úspěšného botanika Dr. Glendona pokouše při jeho výpravě do Tibetu neznámý tvor. Brzy po návratu u sebe pozoruje změny, počínající nezvykle bujným ochlupením rukou. Ačkoliv se nejdříve historkám o vlkodlacích vysmívá, brzy zjišťuje, že tato drobná nepříjemnost se nejspíš týká i jeho. Proti proměně člověka ve zvíře pomáhá jen zvláštní rostlina, jež kvete při měsíčním světle. Glendon si sice několik exponátů přivezl z Tibetu, nicméně pomoc, kterou mu přinášejí, je jen dočasná a navíc mu jeho malou botanickou zahrádku kdosi plení. Brzy se proto v Londýně začnou množit záhadné vraždy. Glendon se bojí, aby nakonec neublížil své milované ženě Lise.

Z herců stojí za pozornost minimálně dva právě zmínění – Henry Hull v hlavní roli, který nasbíral na své konto téměř osmdesát hereckých zářezů, a který i coby vlkodlak exceluje, a rovněž jeho manželka dle scénáře, Valerie Hobson. Ta se neproslavila ani tak svými četnými rolemi, jako spíš svým druhým manželstvím uzavřeným s Johnem Profumo, autorem jednoho z největších skandálů politiky dvacátého století, při němž byl, coby ministr války, nucen odstoupit poté, co se provalila jeho účast na neřestných večírcích. Dodám jen, že Valerie se projevila jako oddaná manželka, která po celou dobu stála na jeho straně. Méně loajální ženušku si zahrála v pojednávaném snímku. Evidentní problémy jejího manžela ji nepřimějí ani tak k natažení pomocné ruky, jako spíše k randění s náhle se objevivším přítelem z mládí.

Ostatně vztah dvou ústředních postav je chladně zdvořilý, bez jiskření, a narážky napovídají, že skřípal už dříve. Přesto však drobné projevy náklonnosti, jichž je divák svědkem, se jeví krásně naivně.

Film pochází ze třicátých let a zároveň se v něm objevují určité pokusy o supermoderní technologie. Nutně tedy chvílemi působí úsměvně. Ovšem i tyto detaily se vešly do mezí snesitelného a má-li divák zkušenost s více než půlstoletí starými filmy, snad jej tyto drobnosti spíše potěší.