Režie: Harry Bromley Davenport
Rok výroby: 1983
Délka: 81 min
Země: Velká Británie
Hrají:
Philip Sayer … (Sam Phillips)
Bernice Stegers … (Rachel Phillips)
Danny Brainin … (Joe Daniels)
Maryam d’Abo … (Analise Mercier)
Simon Nash … (Tony Phillips)
Peter Mandell … (Clown)
David Cardy … (Michael)
…a další
Malý chlapec Tony si jednoho slunečného rána hraje se svým otcem. Náhle se obloha zatáhne, zvedne se silný vítr a objeví se pronikavé bílé světlo, v němž táta zmizí. Nikdo přirozeně přesně neví, kam se muž ztratil. Po třech letech spadne nedaleko cosi z nebe. Jako člověk to zrovna nevypadá. Vypořádá se to s několika lidmi a najde si vhodnou oběť pro oplodnění. V krátké době monstrum pojde, jenže to po vesmírném způsobu znásilněnou ženu nezajímá. Něco v ní roste a každou chvíli to půjde ven. Jaké překvapení, když z ní vyleze Sam, tedy Tonyho otec. To šokuje především Tonyho matku, která si za tu dobu již našla vhodného nástupce. Samovi to – zdá se – nevadí. Již brzy se totiž ukáže, že do toho starého Sama má hodně daleko. Má nadpřirozené schopnosti, jež předává svému synovi. Ten je začne přímo zneužívat, takže je na místě otázka, zda vesmírný muž pouze přiletěl pro svého milovaného chlapce, či zda se chystají pořádně předělat fasádu zdejší planety. Koupelna Samova bývalého domova je totiž plná zárodků.
Xtro je obecně považováno za slabý průměr. Spousta lidí říká, že je to v podstatě o ničem a že je v něm jen jedna dobrá scéna (porod). Nemohl jsem odolat. Již po chvíli jsem ovšem své počáteční nadšení z toho, že jsem se k filmu vůbec dostal, rychle opustil. Musím potvrdit, že o žádný velkolepý snímek se nejedná a že za to může především (jako vždy) nevelký rozpočet (a pravděpodobně i země původu).
Tempo je velmi pomalé. Po klasicky idylickém začátku přichází scéna unesení. Již na ní je vidět snaha tvůrců co nejvíc snímek natáhnout. Vezme-li se v úvahu skutečnost, že je to celé pouze o tom, že si tatík přiletěl pro syna, jehož musí k životu tam nahoře jen malinko předělat, pak se nelze divit. Mnoho materiálu k točení není. Je třeba to nastavit přebytečnými scénami (jež však téměř v žádném podobném snímku nechybí). Nezajímavými dialogy, chvílemi mlčení a zíráním do prázdna. Nechybí ani erotika. I ta však film ještě víc zpomaluje. Ke všemu se vše většinou odehrává pod dekou. Po této stránce je tak zajímavá jen jedna kratičká scénka.
Pocit roztáhlosti umocňuje hudba. Jedná se o klasickou sci-fi elektroniku, hranou nejspíš pouze přes jeden syntezátor. Jen pro představu, hlavní motiv, stejně dokola opakovaný, je téměř totožný s hlavním motivem k filmu Critters 4. Hudba je to typická pro vesmírné toulky. Ovšem není schopná zaujmout v momentě, kdy podkresluje například horlivé hledání ztraceného syna ve městě. O zvyšování napínavosti nemůže být ani řeč. I když snahy patrné jsou. Povahy náchylné k rychlému znudění by nyní měly být varovány jednoduchou rovnicí: pomalé tempo + táhlá, nevýrazná hudba = spánek. Dovolím si spekulovat. Užití orchestrů by film výrazně oživilo. Ale to něco stojí.
K vizuální stránce snímku je třeba přistoupit s respektem k době vzniku. Nelze čekat bezchybné počítačové efekty. Ty se sice objevují, nicméně jsou předpotopní. Pro někoho nudné, pro jiného roztomilé. Jinou kávou jsou masky. Tedy jinou…ruční práce, tak bych ji popsal. Přesto nic moc. Netvorova tvář je ztuhlá. Aby ne, když ji má herec připevněnou na týlu. Podoba monstra v samotném závěru mne moc neuspokojila. Z jeho pohledu jsem však měl nepříjemný pocit, což se počítá. Ovšem když si vzpomenu, že třeba takový Alien, z něhož si Xtro nepochybně vzalo přiklad, vznikl o něco dřív a efekty v něm byly o několik tříd výš, moc nadšený nejsem. Ani přesto, že za speciální efekty získalo Xtro ocenění. Alespoň že hercům nevadil nízký honorář a předvedli standardní výkony.
Milovníci krve a hnusu si mnoho neužijí. I když při porodu dospělého muže nějaký ten sajrajt z porodního orgánu vystříkne, moc ho není. Samotná scéna je zobrazená relativně detailně. Rozhodně to není nic pro slabé nátury. Trochu ji může zlehčovat vědomí, že pejsek rodičky, takový malý voříšek, se zrovna v oněch chvílích láduje ve vedlejší místnosti zdechlinou oplodnitele. V dalších několika málo scénách vypadá krev bohužel jako kaše.
Atmosféricky nelze čekat bůhvíjaké překvapení. Troška tajemna se najde. Strach, mrazení a hrůza ovšem nikoli. Až v závěru. A to je pozdě. Protože je možné, že spousta diváků se k němu ani nedostane.
Xtro je celkem slušný sci-fi horor. V rámci slabšího průměru samozřejmě. I když je až neskutečně pomalý, mnohdy nudný, šíleně nelogický a vizuálně nepříliš přesvědčivý, i když nedokázal využít všechen potenciál a vykradl co se dalo, nedá se zcela zavrhnout. Ale ani nevím, jestli přímo doporučit. Každopádně je lepší od toho nic extra nečekat.
Osmdesátá léta a scifi horor – kombinace po které jsem musel prostě už jen z čisté zvědavosti šáhnout. Docela mě sice zarážela různorodost procentuálních hodnocení různě na netu, ale po zhlédnutí filmu už vím proč. Samotný začátek je přitom slušným lákadlem, že by to mohla být vskutku zajímavá podívaná. Jakmile totiž na nás poprvé vykoukne gumová příšera z vesmíru (mimochodem ta se maskérům opravdu povedla), pocítil jsem i příliv zajímavé atmosféry, která mi rozhodně nebyla nepříjemná. Hodně slušný hudební doprovod a ehm poněkud netradiční porod mě doslova dostali. Přiznám se, že v tu chvíli jsem chtěl hodnotit opravdu vysoko. Bohužel potom nastal úpadek v kvalitě směrem dolů, který nezachránila ani obnažená Maryam d’Abo, ani překombinovaný (leč rozhodně zajímavý) závěr. Ke smůle tvůrců (tedy především v mém případě) totiž prostředek filmu moc dobrý nebyl. Zbytečně zdlouhavé pasáže o ničem, mordy chlapcových zabijáků mně spíše rozesmávali, než aby vzbuzovali pocit strachu, napětí se jaksi vytratilo a pokus o jakési psycho hrátky se moc nevyvedl. Vše se ke konci sice zlepšilo, ale i tak je to spíše průměrná podívaná, nežli nezapomenutelná pecka.
Poměrně slušné sci-fi béčko, z kterého sice po očku vykukuje Vetřelec, ale naštěstí ne tak, aby se z Xtro stala jen jeho levná kopie. K největším plusům čítám triky (porod) a masky… samozřejmě v přístupných mezích béčkovitosti. Zajímavých prvních čtyřicet minut, v nichž se divák prakticky dozví o co jde, bohužel vystřídá dvacetiminutové období sucha a nudy spojené s opakujícím se motivem zhmotňování myšlenek malého chlapce, a to je na snímek, který trvá 81 minut opravdu hodně. V netradičním stylu pojaté finále je už jen slabou náplastí nad smutnou skutečností, že to mohlo být i lepší. Lepších 50%
No to by mohla být celkem prča, takový béčkový scifi horůrek, to se mi zamlouvá