Aliens vs. Predator (PC hra)

Pokud jste hardcore hráči, dobře znáte příběh a koncept Aliens Vs. Predator. Viděli jste filmy, četli komiksy a možná si i hráli s hračkami. Hned na úvod odpovím na otázku, kterou si možná pokládají příležitostní hráči, kteří AvP 2 ještě nehráli: Ano, v tomto pokračování je možné ukládat kdekoliv. Vlastně, jak je první díl notoricky známý pro svůj nepříjemný ukládací systém, druhý díl se stala první střílečkou, která hrdě prohlašuje změny v tomto systému už na obalu. Chlapci a děvčata z Monolith, kteří se prací na hře ujali po Rebellionu, ještě přidali několik dalších věcí, které první díl postrádal – přesvědčivá struktura kampaní, zabudovaný vyhledávač serverů přímo ve hře, pár zajímavých multiplayerových modů a možnost hrát za aliena ve všech jeho životních obdobích. Jedna věc se jim ale nepovedla, a sice o několik měsíců dříve vydaná demoverze. Takže pokud jste hráli pouze demo a to vás nepřesvědčilo, odpovídám na další možnou otázku: Ano, plná verze je mnohem lepší, než zmíněné demo. Vlastně je nejen jednou z nejlepších akčních hororových her všech dob, rovněž směle překonala originál.

První AvP byla v podstatě směsice nesouvisejících levelů. Soustředila se na budování nálady neúprosné hrůzy během spoléhání se na dobře vyvinuté a široce známé světy aliena a predátora, což mělo zaručit implicitní příběh. Nicméně, druhý díl je docela dobře úplně jiný. Nejen že má pořádný děj, on je ten děj dokonce jeden z nejlépe postavených v historii stříleček.

Každá ze tří kampaní složených ze sedmi levelů se odehrávají ve stejnou dobu. Události jednoho obzvláště špatného dne pro lidstvo zasazené do výzkumné stanice na planetě LV-1201 jsou prezentovány ve třech různých perspektivách: alien jakožto předmět výzkumu, predátor jakožto člen jedné lovecké party a koloniální mariňák jakožto část jednoho komanda. Ačkoliv jsou všechny příběhy celistvé, všechny tři se v jistých bodech protínají a výsledky akcí v jedné kampani můžou být viděny v jiné. Tak například, jako mariňák se střetnete s predátorem uvězněným v kryogenní komoře, se kterou si budete muset pohrát, aby se vešla do ventilační šachty. Jako predátor se však vy ocitnete v komoře a spatříte mariňáka, jak si s vámi hraje a nechtěně vás osvobozuje. Celá hra je naplněna takovými malými přechody a ze samotného udržování přehledu nad těmito událostmi se skoro stává samotná minihra.

Každá ze tří kampaní zabere kolem pěti hodin, ale jak každá postrádá délku, nabízí řádnou dávku denzity. Všechny levely toho obsahují hodně; každý je plný naskriptovaných sekvencí a několika nečekaných elementů. Stejně jako v No One Lives Forever, i zde jsou všechny lidské postavy nejdříve zaneprázdněny neužitečným tlacháním, často o chaosu způsobeným vaší hrou za jednu z jiných druhů života. Toto brblání je obzvláště evidentní v kampaních za aliena a predátora, které zahrnují mnohem více bojů s lidskými nepřátely a mnohem více plížení.

Na rozdíl od prvního AvP se druhý díl odehrává z velké části venku. Grafika je poháněna tehdy nejnovější verzí Lithtech enginu, a i když už měl reputaci technologického zaostávání, v této hře odvedl svou práci rozhodně dobře. Některé předměty sice občas působí příliš hranatě, celkový umělecký směr – jak z hlediska věrnosti filmům, tak i nadpozemského vzhledu venkovních prostředích – je příliš krásný na to, abych grafické stránce mohl něco vyčítat. Když stojíte na vysokém útesu a sledujete dvě perfektně vyrenderované koloniální výsadkové lodě letící kolem vás, naklánějící se doleva a pokračující dále do dálky až zcela zmizí z dohledu, snadno hře odpustíte těch pár kostrbatějších židlí.

První díl se spoléhal na téměř exklusivně na atmosférické osvětlení jinak tak nějak běžných lokací. Pokračování, ač to jako podporu vůbec nepotřebuje, následuje trend schéma osvětlení indukující strach. Červené bezpečnostní světla, blesková světla a černočerná temnota jsou vyprodukovány excelentně.

Soundtrack je rovněž perfektní. Je to mrzutý mix okolního chřestění a syčení, hučení a ječení. Se vstupem do bitvy se stav dynamicky mění v dramatičtější kompozici. Divné je, že se to takto často mění ještě před tím, než vás hra varuje na to, že vás váš nepřítel objevil.

Základní herní mechaniky se od prvního dílu nezměnily, až na pár významných výjimek. Mariňák je stále ten nejznámější a ten nejslabší ze všech. Nicméně trochu zesílil. V souboji s alienem bez jakékoliv zbraně nyní vydrží tak nějak déle. Jeho zbraně jsou opět uspokojujícím mixem vyzbrojení z filmů, s pulsující puškou fungující jako jeho pravou rukou. Sniperka je nejvýraznějším přírůstkem do rodiny. Bohužel ji prakticky nevyužijete v single-playerové kampani; je to trochu absurdní, ale získáte ji doslova pět vteřin před koncem posledního levelu.

Jelikož by měl zřejmě být členem nějakého vojska, kampaň za mariňáka postrádá týmové akce. Hra vám sice namluví, že byste eventuelně mohli bojovat bok po boku s nějakým parťákem, nicméně oni mají všichni tendenci nechat se zabít těsně předtím nebo poté, co se s nimi setkáte. Sami vlastně brzy poznáte, že jisté události, které vás přimějí bojovat jako osamocený mstitel, jsou zcela chtěné. Jednou třeba je vaším úkolem otevřít několik dveří pro zbytek týmu, který se schovává a čeká na vás v bezpečí. Je vám řečeno, že jeden muž “by to prostě měl zvládnout sám”, ale neexistuje jediný důkaz o tom, že tři nebo čtyři muži by nebyl mnohem bezpečnější plán.

Predátorovi taky bylo přidáno do arzenálu. Nejznatelnější jsou síťomet vhodný na ulapení nepřítele a pak dálkově odpálitený minomet. Taky má nové zařízení, které mu obnovuje energii. To mu dovoluje mezi boji plně dobíjet jak energii, tak i zdraví, což ho potenciálně dělá ještě nezastavitelnějšího, než dřív. Aby ale byla dodržena rovnováha, je teď tak nějak slabší – pravda vlastně je, že je jen o špetku silnější, než mariňák.

Alien podstoupil to největší vyšetření. Společně s jeho ocasem a drápy má i nový vrhací útok, který je v podstatě pouhý super dlouhý skok, který přiměje bezmocné lidi při kontaktu explodovat. Zároveň mu přibyla zaměřovací síťka, která je perfektní pomocník při kousání cizích hlaviček, což bylo pěkně obtížné v prvním díle. Díky této síťce je to však podstatně snažší.

Pravděpodobně největší změnou ve hře za aliena je fakt, že si odehrajte všechny etapy jeho života. V prvním levelu jste relativně bezbranní mrňousi utíkající stíny a hledající hostitele. Jak nízká perspektiva, tak i plížící mechaniky jsou zvládnuty perfektně a přechod do další etapy je překvapivý, zábavný a skutečně uspokojující.

Multiplayer má nově vyhledávač serverů zabudovaný přímo ve hře a hrstku nových modů. Jsou to Evac, což je týmová hra, ve které musí jedná strana zabránit druhé straně, aby se dostala na předurčené místo a přežívala tam 10 vteřin, a pak Overrun, ve které musí jedna strana střežit pozici před nepřátelským útokem. Až na bodování si jsou ty dva mody hodně podobné. Kooperativní skirmish, který byl v prvním díle, se někam vypařil a ani botové nebyly zavedeni. Síťový kód by taky potřeboval ještě trochu práce. Nicméně, pakliže existuje nějaký opravný patch, o kterém nevím, není to až takový problém.

Hratelnost – 9/10
Grafika – 8/10
Zvuk – 9/10
Návykovost – 9/10ou postav. Roku 1994 vydalo Rebellion Software hru, která je všeobecně považovaná za jednu z nejlepších her pro stařičkou Atari Jaguar a taky za jedno z nejlepších využití licence – Alien Vs. Predator. Po pěti letech tato firma tuto hru předělala pro PC přinášející novou technologii a hratelnost, a výsledek je excelentní.

Na venek AvP působí jako 3D akční střílečka ze staré školy: Jste ozbrojeni mnoha zbraněmi a neúnavně se přesouváte z bodu A do bodu B, přičemž zabíjíte všechno živé; jezdíte výtahy a aktivujete mnoho spínačů. Kde se hra odchyluje od normy a daří se ji více, než se čekalo, je renderování tří ojedinělých hledisek a efektivní předělání hrůzy známé z filmových sérií.

Každá ze tří hlavních postav – tedy titulní Predator a Alien a pak i nešťastný mariňák – má svůj vlastní děj rozdělený do šesti levelů (v případě Aliena pouze pěti). Porce příběhu v těchto kampaních nicméně chybí; levely mezi sebou mají jen malou spojitost. Dokonce ani zbraně nasbírané v jednom levelu nepřenesete do dalšího. Naštěstí, nedostatek rozumného děje není až tak velké pasivum pro AvP, jelikož historie a motivace všech hlavních postav je bezvýhradně rozumná, protože jsou prostě součástí terénu populární kultury. Celá hra je v podstatě řada kousků navržených pro vyvolání nálady úzkosti a skrytého teroru. A to AvP dělá opravdu hodně dobře. Přecházet z úzké chodby do absolutní tmy, rozptýlení několika světlic po okolí, abyste zjistili, že se nacházíte v obrovském hangáru, ve kterém čirou náhodou stojí velká vetřelčí loď, poté zaslechnete váš detektor pohybu, který vás varuje před něčím, co se k vám plíží z černočerné tmy – to je bezkonkurenční horrorový zážitek.

Vývojáři se moudře soustředili především na působivé osvětlení: světýlka praskají k životu jakožto odpověď a na váš příchod do nové místnosti, šlehající červená světla doprovázejí varující klaksony a syčící světlice dekorují temné lokace děsivou bílou záři. Korónové efekty, které jsou populární díky hře Unreal, jsou v této hře v hojném množství. Levely jsou zasazené z většiny do rozmanitých armádních instalací, s občasnými výpadky do vetřelčího hnízda a známých vysokých kaňonů, na které narážíme v mnoha hrách ve venkovních prostředích. Často jsou ale lokace zajímavé a naplněné mnoha architektuálními překvápky, starožitnostmi z různých filmů a svěžími novinkami ( jako velká vesmírná loď rachotící za oknem ) a to všechno udržuje prostředí nápadité. Jednoznačně nejlepší lokací je však opuštěné vetřelčí kosmické plavidlo. Rekreace Gigerova úhledného designu je téměř bezchybná, od enormních zakřivených trupů až do zjevně erotických vchodů.

V čem ale AvP opravdu přineslo něco nevídaného byl výběr protagonistů. Mariňák je slabý. Nese si sebou standardní, avšak uspokojující sadu zbraní; od chrličů kulek a vrhače granátů přes pulsující pušky a raketomety až po velice dobře zobrazené plamenomety. Na rozdíl od většiny hrdinů ve většině FP stříleček, tady ten je relativně smrtelný. Pár solidních úderů od aliena, dlouhá koupel v jeho kyselnaté krvi, dokonce i pouhý jediný hák do tváře a s mariňákem je amen. Tato slabost dělá mise za mariňáka neobvykle napínavou výzvou. Hra za predátora je tak nějak standardní střílecí jízda a je ze všech těch tří nejméně zajímavá. Predátor je tank, který jen přejíždí přes hordy nepřátel, a i když má ty kapability plížení a infravize z filmových sérií (a obě jsou ve hře dobře udělané), hra za něj, ač je zábavná, je ta nejtradičnější.

Za to hra za aliena je kompletně originální zážitek. Ozbrojen pouze vlastním ocasem a pěstmi, zobrazuje herní svět přes hodně fajnovovou perspektivu rybího oka známého z Alien 3. Když tedy nemá žádné zbraně, musí být vyslyšeny modlitby, aby to bylo efektní. Naštěstí se Alien pohybuje jako raketové auto, může spadnout z jakékoliv výšky a přitom se vůbec nezranit, a bez sebemenších problémů šplhá po zdech i stropech, což dělá navigaci napříč levely zpočátku závratné a matoucí. Jakmile se vám to ale dostane pod kůži, ten neuvěřitelný smysl rychlosti a svobody, které alien poskytuje, je prostě hodně příjemný.

Musím zmínit, že designéři z Rebellionu učinili rozhodnutí, které bylo odhalené mnoha PCčkáři: ve jménu konzolových kořenů není možné průběh hry libovolně ukládat. K uložení hry musíte splnit misi od začátku do konce, aniž byste zemřeli. A některé levely jsou obrovské, takže jestli je myšlenka, že některé z nich budete muset pořád dokola opakovat nesnesitelná, pak se AvP raději vyhněte. Pozice nepřátel se s každým opakováním mise mění. Jsou sice ve stejné oblasti, ale jejich počet a přesné vstupní body jsou náhodné, takže opakování misí není pouhým nacvičováním a zapamatováváním si všech údajů.

AvP obsahuje všechny tradiční mody multiplayeru a navíc nabízí pár unikátních. Hra propaguje kooperaci, ale spíše než honění se v co-op modu skrze single-playerové mise je to zmrzačená forma deathmatche, ve kterém počítač ovládá vlnu za vlnou kamikaze vetřelců. Tohle celkové úsilí je nesmyslné a brzy vás začne nudit. Designéři se nevysvětlitelně vyvarovali trendu samostatného hledači sítí a tragicky se spolehli na barokní výmysl. Dobré na tom je, že to poskytuje hráči mnoho času, který může strávit objevováním mnoha odlišných způsobů, jak nesprávně psát “predator”. No, jakmile se připojíte, multiplayerová hra je stálá a relativně zábavná. Nebudete to určitě přirovnávat k takovým hrám jako Unreal Tournament nebo Quake 3: Arena, nicméně jako dodatek k balíčku je to zábavný bonus, ačkoliv hledání sítě je nesmyslně obtížné.

• Hratelnost – 9/10
• Grafika – 7/10
• Zvuk – 8/10
• Návykovost – 9/10