Autor: Joe Hill a Gabriel Rodriguez
Originální název: Locke & key: Head games
Překlad: Jan Kantůrek
Vydalo české nakladatelství: COMICS CENTRUM
Vydání: První (2011)
ISBN: 978-80-86839-75-2
Vracíme se na Klíčov do Lovecraftu. Sourozenci Zámkovi, kteří přežili útok zákeřných vrahů, tentokrát musí čelit hrozbě stejně děsivé. Zlo ze studny se dostalo na povrch a chodí mezi nimi. Skrytě, pomalu spřádá své plány, jak získat konkrétní klíče a moc místa, na kterém Lovecraft stojí, pro sebe. Vražd rychle přibývá.
První Lovecraft byl před několika lety jedním z nejúžasnějších comicsů, který mi otevřel tento žánrový svět. Dovolím si tvrdit, že spolu s Ragemoorem jeden z nejlepších, který jsem doposud četl. Nyní již uplynul značný čas a objevil se díl druhý.
Ihned ten samý den jsem se dal do četby. Opět jsem zapadl do světa, kde klíče neslouží jen k odemykání dveří, ale k mnoha mystickým věcem. Co nám však druhý díl tohoto comicsu skutečně odemkl?
Ve své recenzi musím opětovně vyzdvihnout výbornou práci kreslíře Gabriela Rodrigueze. Jeho barevný a maximální důraz na realističnost kreseb mi opět kouzlil úsměv na tváři. A ač jednotlivé postavy mají velice často podobné obličejové grimasy, stále je čím se zde kochat.
Kde již nebudu kritikou šetřit je příběhová linie: Joe Hill, syn Stephen Kinga, již zde nedokáže udržet nastavenou laťku prvního comicsu. Problém je jak v hlavních postavách, tak v příběhu. Obojí na sobě velice úzce souvisí.
Pokud jste čtenářem, co nečetl Vítejte v Lovecraftu, Hlavohrátky rovnou odložte. Navazují tam, kde jednička končí a rovnou pokračují v příběhu dál. Žádné připomenutí minulých osudů, žádné seznámení s hrdiny. Na jednu stranu za to tvůrce chválím, protože znalí rovnou naskočí do rozjetého vlaku. Na stranu druhou i to je zde k ničemu, protože příběhově mi najednou přijde, že čtu úplně jiný příběh jen s podobnými postavami.
Ten největší problém Hlavohrátech spočívá v tom, že se vlastně mění hlavní postavy. Tou již zde nejsou sourozenci Zámkovi. Upřímně je zde problém určit, kdo je tou hlavní postavou. A díky této změně si pak můžete připadat, že čtete úplně jiný příběh.
Děj mi přijde jakýmsi mostem k důležitým událostem, které ale mají teprve přijít v další knize. Vlastně nic zásadního se neděje; představíte si několik nových postav. Většina z nich pak zemře, a jak se blíží konec, ve vás roste natěšení v nějaký osudový zvrat, který však ale nepřichází. Přesto se to celé čte moc dobře. Příběh odsýpá, ale není to ten příběh kvalit jako Vítejte v Lovecraftu.
Pár povídek podobného stylu, tj. a la Lovercraft, jsem četl v knize 4. antologie českého hororu. Je třeba si občas vychutnat silné mrazení v zádech.