Český název: Podstata strachu 05: Lidojed
Režie: Stuart Gordon
Rok výroby: 2008
Délka: 41 min
Země: USA/Kanada
Hrají:
Stephen R. Hart … (Duane ‘Eater’ Mellor)
Elisabeth Moss … (Danny Bannerman)
Russell Hornsby … (seržant Wiliams)
Pablo Schreiber … (Mattingley)
Stephen Lee … (Marty Steinwitz)
… a další
V podvečer je na policejní stanici dovezen extrémně nebezpečný zločinec, kterého si mají následující ráno vyzvednout federální agenti. Duane Mellor měl podle svého spisu mučit, zabít a následně sníst přes třicet obětí. Nikdo však nemá ani tušení, že tento louisianský Cajun kromě kanibalismu holduje i voodoo praktikám. Seržant Wiliams jej uzamkne do cely a ještě předtím, než odejde domů, určí tři policisty, kteří mají vězně hlídat během noční směny.
Jednou z nich je i policistka Danny, která je mezi kolegy úplným nováčkem a stává se často terčem jejich nejapných vtípků. Zvláště pak od Steinwitze a Mattingleyho, kteří ji zrovna dnes mají dělat společnost. Danny je zároveň velkým milovníkem hororových filmů a časopisů, což v ní samozřejmě probudí zvědavost přečíst si lidojedův spis. Netuší však, že se dnešní směna záhy promění v opravdové peklo. Mellor se totiž dostane z cely a díky svým nadpřirozeným schopnostem se pro trojici policistů stane jejich nejhorší noční můrou…
Režisér Stuart Gordon se nesmazatelně zapsal do paměti hororových diváků především kousky jako Re-Animator, From Beyond nebo Dagon. Je o něm všeobecně známo, že je velkým fanouškem H. P. Lovecrafta a Edgara Allana Poea, což se také projevilo v mnoha jeho filmech. Svoji stopu následně zanechal i v Masters of Horror, a tak samozřejmě nesměl chybět ani v tomto seriálu. Pátý díl sice nějak extra nepřevýšil své předchůdce, ale bezesporu patří k tomu lepšímu, co nám Podstata strachu nabídla. Gordon je starý mazák a ví, co na diváky platí a i zde dokázal vybudovat celkem obstojnou atmosféru a slušnou dávku napětí.
Nepotřeboval k tomu ani moc prostředků. Úplně si vystačil s jednou menší policejní stanicí, minimem postav a hlavně s velmi působivým záporákem. Náš lidojed vzbuzoval hrůzu už jen svým zjevem (jeho zkažené zuby mi nahnaly husí kůži po celém těle) a to měl ještě v rukávu několik trumfů v podobě voodoo praktik a metamorfózy. Ani jeho protivnice si však nevedla vůbec špatně. Elisabeth Moss je vcelku sympatické děvče, což bylo samozřejmě plus, ale její postava se hlavně chovala vcelku reálně a nestala se z ní žádná ženská obdoba Ramba. Těch čtyřicet minut uteklo sakra rychle a já bych si klidně dal i o něco delší porci.
Některá hluchá místa byla skvěle vyplněna hláškami tlustého policisty Steinwitze, který rozhodně nebyl vzorným příkladem správného poldy, ale jeho počáteční přirovnání s Mlčením jehňátek, bylo vcelku trefné. Stejně jako jeho pojídání pizzy bylo nechutné. Jen mě trošku zamrzelo, že slibně rozjetá zápletka, byla nakonec ukončena (v mých očích) nepříliš zdařilým závěrem. Já mám ale stejný problém skoro se všemi díly Fear Itself, které jsem až dosud viděl. Jakoby jim vždycky došli těsně před cílovou rovinkou tvůrčí nápady.
Nicméně tento díl zatím patří společně s tím prvním k tomu nejlepšímu, co mi tento povídkový seriál nabídl. I v tomto případě to vidím na lepší průměr.