Český název: Podstata strachu 08: Kost a kůže
Režie: Larry Fessenden
Rok výroby: 2008
Délka: 42 min
Země: USA/Kanada
Hrají:
Doug Jones … (Grady Edlund)
Molly Hagan … (Elena Edlund)
John Pyper-Ferguson … (Rowdy Edlund)
Gordon Tootoosis … (Eddie)
… a další
Rančer Grady vyrazil s několika muži do hor, ale měli se vrátit již před několika dny, a jeho žena Elena začíná pomalu propadat zoufalství. Zůstala na ranči sama jen s jejich dvěma syny, starým indiánem Eddiem a zraněným švagrem Rowdym. Jenže po výpravě jakoby se zem slehla. Až se jednoho dne objeví na pozemku na kost vyhublý a promrzlý Grady. Její manžel však vypadá poněkud jinak, a to nejen co se fyzické zdatnosti týče, ale hlavně té psychické. Jakoby to snad ani nebyl on a z hor se vrátil úplně někdo jiný.
Když následující večer někdo, nebo spíš něco doslova roztrhá jednoho z koní, přijde Eddie se starou indiánskou historkou. V té se vypráví o démonu zvaném Wendigo, který sídlí v horách a „vstupuje“ do vysílených lidí, kteří jsou pohlceni zlobou, křivdou nebo nenávistí a následně je ovládne. Jeho oběti pak mají neutichající hlad a nepohrdnou žádným masem. Ani lidským. Rowdy mu zprvu nevěří, ale proměna jeho bratra je očividná a nelze si nevšimnout, že se přestává ovládat. Jsou snad všichni na ranči skutečně v nebezpečí?
Osmý díl je mnohými označován za vůbec nelepší, co nám Fear Itself mohl nabídnout a já musím prozatím s tímto tvrzením souhlasit. Není to sice absolutní bomba, ale oproti některým svým předchůdcům jde zcela určitě o velmi kvalitní podívanou. Wendigo zřejmě Larryho Fessendena muselo rovněž posednout, protože se tomuto mýtickému stvoření s kanibalskými choutkami věnoval ve své tvorbě opakovaně. Je to však jen a jen dobře, protože v tomto případě odvedl opravdu slušnou práci a nejednomu divákovi naservíroval opravdu chutnou podívanou se všemi potřebnými ingrediencemi.
Lidského masíčka tu bylo dost, ponurá atmosféra se nám zažere pod kůži již po úvodních pěti minutách a nepustí se nás až do samotného závěru. Samozřejmě nesmí chybět ani slušná dávka napětí a na nervy brnkající závěr. Ten byl ze všech dílů nejpovedenější. Jen mě trošku zamrzelo, že se souboj mezi bratry odehrál mimo záběr kamery. Přitom právě to mě zajímalo asi nejvíc. Což je z mého pohledu trochu škoda. Ale zas na druhou stranu jsem se dočkal kvalitního hereckého výkonu Douga Jonese, který byl jasným tahounem celého příběhu. V jeho podání dostal celý děj punc nezapomenutelné podívané. Doslova z něho šel mráz po zádech. Velmi dobrou práci samozřejmě odvedli i maskéři.
Skin and Bones tak splnilo mé očekávání kvalitní hororové povídky téměř na jedničku. Pár drobných nedostatků bych tu sice našel, ale i tak převládá hlavně spokojenost. Kéž by bylo celé Fear Itself na stejné úrovni jako tento díl. Jenže člověk nemůže mít všechno, co by si přál. Takže samozřejmě nemůžu jinak, než dát nadprůměrné hodnocení. Co jiného by si ho taky mělo zasloužit.