Český název: Podstata strachu 09: Jak je důležité míti skus
Režie: Ernest R. Dickerson
Rok výroby: 2009
Délka: 41 min
Země: USA/Kanada
Hrají:
Wendell Pierce … (Wiilbur Orwell)
Paula Jai Parker … (Patty Orwell )
George Buza … (Crane Dougdale)
Gillian Barber … (Moonflower Dougdale)
Kailin See … (Mikayla Kumpula)
… a další
Veterinář Wiilbur Orwell se už pomalu dostává do stádia, kdy je jeho život jen nudným stereotypem. Přestává mít zájem o sex, moc se nevěnuje svému synovi a v práci tráví víc času, než by bylo zdrávo. On však nemá moc na výběr, protože jeho kolega není zrovna dochvilný a často nepřijde do práce vůbec. Jediné, co trochu zaujalo jeho pozornost, jsou zprávy v televizi, ve kterých se tvrdí, že v jejich městě musí řádit nějaké velké zvíře, nebo sériový vrah. Během posledních dní bylo totiž nalezeno několik zohavených těl a policie je prozatím naprosto bezradná.
Jednou se však pro Orwella všechno změní. Do ordinace je přivezen obrovský chlupatý tvor, jakého dosud neviděl, který byl sražen autem. Dřív, než umře, stačí ještě Wiilbura pokousat na ruce. Od té chvíle se s ním začne něco dít. Nejen že má opět chuť na sex, zlepší se mu čich a přestává mu chutnat jeho oblíbené jídlo, ale začne mít v noci i výpadky paměti. Mrtvol v jeho okolí neustále přibývá a Orwell si začíná uvědomovat, co nebo spíš kdo byl onen tvor…
Vlkodlačí tematika ve Fear Itself do této doby ještě překvapivě nebyla, takže jsem byl hodně zvědavý, jak si s tím Dickerson poradí. Jeho tvorbu zas tak dobře nastudovanou nemám, ale měl jsem tu smůlu, že jsem viděl film Bones se Snoopy Doggem a ten byl opravdu hodně špatnou podívanou. Tentokrát se s tím sice popasoval o něco lépe, ale žádná sláva to tedy rovněž nebyla. Devátý díl mi přišel jako variace na vlkodlačí komedii, přestože mělo jít údajně o čistokrevný horor. To mi však ani při troše dobré vůle rozhodně nepřipadalo.
Hlavní hrdina byl v rámci možností celkem sympaťák, ale jeho výkon byl hodně průměrný. Stejně jako u zbytku osazenstva. Co se atmosféry týče, pasáž, kdy byl na veterinu dopraven chlupatý tvor, byla vcelku zdařilá a nabídla i zajímavou atmosféru. Navíc vlkodlačí maska nebyla vůbec špatná, ba právě naopak. Jenže podobných momentů tu bylo opravdu poskrovnu. Spíše se tu hlavně kecalo a nějaká pořádná akce se objevila až v samotném závěru. Což ovšem u mnohých vyvolalo spoustu otazníků, zda to chlapci už trošku nepřehnali.
Celá ta vlkodlačí omáčka okolo totiž byla ve skutečnosti zástěrkou pro něco většího. Jenže už ne tak dobrého. Hlavně je potřeba říci, že to spíš vyznělo dost trapně, než aby se to dočkalo kýženého efektu. On celkově byl přístup a hlavně celá zápletka poněkud odlišná, než jsme u vlkodlačích filmů zvyklí, ale ten bizarní kostým na konci byl už dost na hraně. Pochopím však, když se mnou nebudou někteří souhlasit.
Devátý díl je někde na hranici průměru, nevšednosti a trapnosti. Každý ať si to přebere, jak chce, ale kdo neuvidí, ten asi těžko uvěří. Nechci tady zbytečně spoilerovat, to prostě musíte vidět. Podstata strachu mi však nabídla už několik slabších zážitků, takže nakonec přece jenom zůstanu u toho průměru.