Český název: Podstata strachu 02: Démon
Režie: Brad Anderson
Rok výroby: 2008
Délka: 44 min
Země: USA/Kanada
Hrají:
Eric Roberts … (Harry Siegel)
Lawrence Gilliard Jr … (James)
Cynthia Watros … (Meredith Kane)
Jack Noseworthy … (Rory Bemell)
… a další
Většinou detektivové pracují ve dvojici zlý/hodný polda, ale Harry Siegel je jiný. Nejraději pracuje sám, s grázly rozhodně nejedná v rukavičkách, nesnáší střelné zbraně a velmi často zachází během výslechů za hranu povolených metod. To se stane osudné únosci malého chlapce, který na následky zranění, jenž mu Harry způsobil pěstmi a kapesním nožem, zemře. Ještě předtím však detektiva varuje, že s ním ještě neskončil a v budoucnu se znovu setkají.
Po několika letech Harry na tento incident zapomněl, odešel od policie a dal se na dráhu soukromého detektiva. Společně se svým parťákem Jamesem nejčastěji špehují nevěrné manžely/ky a celkem jim to vynáší. Až do osudného dne, kdy si je najme jistá Meredith. Ta je přesvědčená, že jí manžel zahýbá, zatímco ona pracuje na nočních směnách. Doporučí jim, aby sledovali její dům z polorozpadlého baráku přes ulici, no a Harry s tím nakonec souhlasí. Jenže se záhy ukáže, že s tímto místem není všechno v pořádku. Jakoby dům ovládaly temné síly, které po vás chtějí odpovědnost za vaše zlé skutky z minulosti a že Harry těch kostlivců ve skříni má opravdu požehnaně…
Namlsán prvním dílem tohoto seriálu, jsem se samozřejmě hned vrhl na další, očekávajíc obdobně kvalitní podívanou. Tentokrát do režisérského křesla usedl Brad Anderson, jehož Mechanik (2004) se mi opravdu hodně líbil. Smůlou je, že dostal do rukou nepříliš zdařilý scénář s již mnohokrát omývanou zápletkou. Duchařiny mi nějak extra nevadí, ale musí obsahovat nějaké netradiční nápady a slušnou psycho jízdu, což se tady bohužel nestalo. Místy jsem se u toho i trochu nudil, a hlavně se z toho postupem času stal lehce chaotický patos, který mě zklamal.
A to i přesto, že začátek nebyl vůbec špatný. Eric Roberts sice nepatří mezi moje velké oblíbence, ale párkrát se už dokázal překonat a podat docela slušný herecký výkon. Což se dá říci i v tomto případě. Jeho podání drsného policajta s pohnutou minulostí bylo uvěřitelné. Hlavní hrdina si získal mé sympatie hlavně díky svým netradičním postupům a doslovné vyčůranosti v obírání platících klientů. Rovněž vstup do starého baráku sebou přinesl zajímavou atmosféru. Pěkné graffiti, podivné zvuky, tajemné hlasy a děsivé vidiny – to vše bylo v naprostém pořádku.
Jenže potom zvítězila scénáristova bujná představivost a na řadu přišel chaotický sled událostí, který měl sice na jednu stranu ukázat temnou minulost hlavního hrdiny, ale na druhou to bylo podáno dost suchým způsobem a navíc se začalo vytrácet ono prvotní napětí. Finální rozuzlení už nebylo vůbec překvapivé a o originalitě se tu nebudeme bavit vůbec. Podobných závěrů jsem viděl už celou řadu a mnohem lépe zpracovaných. Dokážu si však představit, že se u toho bude někdo bavit víc než já.
Původně jsem zvažoval průměrné hodnocení, ale jak už jsem poznamenal, konec byl v mých očích prostě zklamání. Eric Roberts si ale nevedl vůbec špatně, jen byl na to sám.