Charlie McFadden (Don Keith Opper) je postava, která je neodmyslitelně spjata se sérií filmů o nenasytných vesmírných potvorách critters. Vedle nich je to totiž právě on, kdo do snímků vnáší nadhled a humor sobě vlastní.
Nejprve je to jen takový podivín. Hodně pije, protože mu v hlavě zní jakési hlasy a on na potkání vypráví o ufonech. Opice pravidelně vyspává v cele, ale zcela dobrovolně. Pracuje na farmě pana Browna. Je mechanik, sice zručný, ale když jde o to trefit prakem plechovku, kámen letí dál a zastaví se až o nejbližší zadek. No nic, to je celý Charlie.
Jednou k večeru si takhle jede na kole a nad hlavou mu proletí vesmírná loď. Upustí láhev, z níž zrovna ucucával a spěchá do šerifovy kanceláře. Odtud rovnou do hospody, kde si jeho podobiznu vypůjčí jeden z lovců odměn. Charlie je sleduje a když jeho zásluhou vybuchne loď s critters, sleduje lovce a ukecává je, aby ho vzali s sebou.
Co myslíte, vzali? Vzali. V druhém dílu funguje Charlie jako jejich poskok, nosí střelená monstra do lednice, takže na pušku si nesáhne. Víme proč. Charlie už nepije. Jde tam, kam ho zavane vesmírný vítr a kam ještě žádný muž nevstoupil. Už není nula. Tím ale jeho vážnost končí. Pořád je stejně ztřeštěný, zadrhává v řeči a mezera mezi zuby mu zůstala. Díky němu se Lee promění v sexy kočku z playboye a Charlie za to děkuje bohu J, zvláště, když mu zabrání proměnit se v noční můru z Elm street. Nakonec je to zase on, kdo všechny zachrání. Když je Lee mrtvý a Ug nepoužitelný, ničí coby plnohodnotný lovec odměn critters valící se na kostel sebevražedným manévrem. Druhý den se ale vysmátý objeví, s padákem pořád na zádech. Stává se šerifem.
Ve třetím pokračování se vrací k podivínství. Na lovu vajec vyskočí ze země na partu dětí a pořádně je vystraší. Ty pak čelí nájezdu monster v jednom činžáku, ale když je nejhůř, rozletí se s rachotem dveře a je tu lovec odměn. Již ne vesmírný, ale pozemský, s provizorním vybavením a domácí puškou, která se záhy nezapomene zaseknout. Ale to je normální, jak Charlie dodává. Vzápětí vede zbytek obyvatel domu na střechu, okouzlí přitom jednu z žen a nakonec končí s crittersem přilepeným na zádech. Odchází jako kovboj. V domě později najde vejce. Když je chce zničit, je mu poslán modul, aby do nich vejce uložil.
Tím pokračuje čtvrtý díl. Charlie se v modulu zapomene a o 50 let později ho najde nějaká kosmická loď. S nadhledem se s nastalou situací smíří, i s tím, že jednou starou pistolkou odrovnal záchrannou loď, ne již se skutečností, že jeho někdejší přítel Ug na něj míří zbraní a chce vejce critters. Souboj vyhraje a je smutný. Ne nadlouho. Loď, v níž spolu s dalšími míří k zemi, otáčí pro něj přitažlivým tlačítkem kamsi do ztracena. Samozřejmě neúmyslně, udiven. Měl poslechnout a na nic nesahat.
I když kvalitativně poslední díly critters pokulhávají, čtvrtý dokonce zemřel daleko za třetím, postava Charlieho je pádným důvodem k jejich uznání. V případě čtyřky je to jediný důvod zhlédnutí.