Varování: pokud by jste si chtěli přečíst knihu To od Stephena Kinga, tento článek nečtěte, hodně v něm prozrazuji.
Definovat postavu klauna Pennywise vytvořené Stephenem Kingem by bylo asi jako definovat přesnou délku nekonečna. Přesto se o to pokusím.
Kdysi dávno, než začalo v USA, ve státě Maine existovat město Derry, se nad hlubokým pralesem z vesmíru přiřítilo cosi hořícího. Dopadlo to do míst, kde mělo později stát ono prokleté město. Dopadlo zlo celého vesmíru. Dopadlo To.
To – Pennywise je vlastně síla, která nemá žádnou určitou podobu. Převtěluje se do toho, čeho se nejvíce bojíme. Ale proč? Naše hrůza se promítne do krve a ta poté ochutí maso, které má To tak rádo. Ovšem neloví stále, ale jednou za dvacet sedm let. A neloví všechny věkové skupiny, ale hlavně děti. Jejich jednoduchý strach z příšer, prokletí, víry o zlu poskytuje Pennywisovi, že právě je nejjednodušeji dostane, kam chce. Ano, za svou dlouhou existenci pozřelo To i pár dospělích i starců. Ovšem děti mu zůstávají na hlavním jídelníčku dodnes.
Tak proč ta klaunská podoba? Inu kolik dětí nemá rádo klauna.
Další zajímavostí je, že když se To probouzí a chystá se k jídlu, stane se ve městě Derry, které To stvořilo, jako svou vlastní spižírnu, nějaká katastrofa. Kupříkladu výbuch železáren, které nepřežilo na velikonoce spousta dětí i dospělích. Nebo střelba na mafiánská auta ve kterém krom mafie zahynuli i neviná děvčata. To samé je i na konci asi ročního období jeho pojídání a masakrování. Třeba vyhoření černošského baru.
Ale roku 1957 – 1958 se objevila parta sedmi dětí, které poprvé nahnali Pennywisovi, tomu věčnému stvoření strach a vážně ho i zranili. Předčasně se ukryl hluboko do městských kanálů, kde se po dalších sedmadvacet let uzdravoval a plánoval pomstu. Plný sebevědomí se do ní vrhnul, ale jak se oni blížili, tak on opět propadal hrůze. Té hrůze, že ho opět porazí. Té hrůze, že nemusí být nesmrtelný. Ty děti – nyní dospěláci – se vrátili a opět proti němu použili jeho vlastní zbraň: víru. Víru, že inhalátor je plný kyseliny. Víru, že smích je jejich zbraní. Ano, zde v tomto městě byla víra kouzelná a byla jedinou zbraní, která byla proti Pennywisovi účiná. Když se ta parta vrátila, dokázala – ač si To myslelo že ne – najít svou dětskou představivost a utkat se mu opět tváří v tvář. Pohlédli mu do očí a uviděli to chlupaté světlo, světlo ke kterému, když se dostanou, zešílí. A oběvili pravdu, krutou pravdu. Že To je ona. A je těhotná.
Přesto dokázali Pennywise porazit podruhé a její vejce zničit. S ní zanikla i velká část města Derry. To se propadlo, zatopilo, ale nezaniklo. Tato událost se stala roku 1985.
V roce se 2001 k místu, kde stála hlavní vodárna Derry dostavil Jones, jehož ovládal mimozemšťan. Ano, mluvím o dalším příběhu Stephena Kinga “Pavučina snů”. Jeho cíl byl jediný: nakazit vodu a obsadit zemi. Ovšem ta vodárna byla v roce 1985 při povodni zničena. Na jejím místě oběvil tabulku s nápisem: Všem, kteří padli v bouři roku1985 a dětem, všem dětem s láskou… a jména kladných, hlavních hrdinů z knihy To. Ovšem byl tam ještě jeden nápis. Přes tu kamenou tabulku bylo červeně přestříkáno: “Pennywise žije.” Pokud ano, ve městě Dery další hrůzné období započne roku 2012.
Co myslíte? Kdo se mu postaví příště?
Informace jsem čerpal z knih: “Pavučina snů” a “To”, obě vydané nakladatelstvím Beta Dobrovský.