Úvod
Evil Dead 2 je pokračování, v podstatě ale remake dílu prvního. Natočil jej Sam Raimi. Jde v něm o to, že hlavní hrdina Ash (Bruce Campbell) jede se svojí dívkou do lesní chaty. Zde naleznou pásku, na níž původní majitel chaty předčítá ze staré knihy Necronomicon pár odstavců. To probudí strašlivé zlo. Ale nejen to. I schopnost Ashe neuvěřitelně diváka pobavit. Evil Dead je totiž plnohodnotná hororová komedie. Na soundtracku však žádné komediální prvky nehledejte. Snímek představuje legraci, která vyplývá z hrůzy. Právě tuto linii sleduje Joseph LoDuca, autor hudby, kterou jako celek vydalo v roce 1987 That´s Entertainment Records. LoDuca je autorem hudby pro celou trilogii, snad jen s výjimkou pekelného pochodu ve třetím díle, což je kousek, jenž si střihl Danny Elfman. Ale to jen tak na okraj. Nyní jde o díl druhý.
Rozbor
LoDuca začíná bez zbytečných průtahů. Snaží se již od počátku vsázet na potemnělou atmosféru. Úvodní sotva 3vteřinové bubnování předznamenává, že budeme čelit rozjetému vlaku, který ve stanici nezastavuje. Musíme naskočit za jízdy. Nastupující vznosné trumpety s motivem, připomínajícím něco mezi honem na lišku a na Drákulu, to potvrzují. Ale není třeba zmatkovat hned v úvodu, ani kvůli nastolenému tempu, ani kvůli tomu, co to připomíná. Když se do hry vloží smyčce a spojí se s trumpetami, perkusemi a naříkáním hlasů, k tomu sem tam nějaký ten zvon, vzniká skladba předznamenávající úzkostlivou nejistotu v černém lese.
S tím si pohrává i další skladba. Ukolébavka píšťaliček v sobě ukrývá cosi zlověstného. To postupně vystrkuje růžky a míhá se ze strany na stranu v postupně vygradovaném momentu, který se snaží končit veseleji. Ale pouze snaží.
„The Book of Evil“ je charakteristická vzlétavou melodií s pohádkově fantastickým laděním. Akčněji pojatý konec s nejistotu vzbuzující rytmikou předznamenává další kompozici, názvem rozdělenou do tří celků. Snová struna je v prvním nepřeslechnutelná. Klavírové sólo ve druhém je velice příjemné na poslech, nicméně je nahrazeno třetí částí, částečně se vracející k duchu té první.
Pátá skladba „Fresh Panic…“ zvolna rozehrává hru plnou razantního rytmu s dramatickým doprovodem. Těsně navazující „Other side“ od razance ustupuje. Obsahuje tklivé houslové pozadí. To přirozeně na chvilku vygraduje, poté klesá a hned zase stoupá, načež hned končí a uvolňuje místo dalšímu dění. Konkrétně napínavě pojaté honičce, které předcházejí a po níž opět následují tišší, o to však napínavější hrátky. V tomto duchu střídání napětí pokračuje dílo do konce. Poslední skladba pak oživuje motiv té první, čímž se snaží celou tu rozštěpenou křižovatku udržet pohromadě.
Hodnocení
Hned úvodní sekvence bubnuje do hlavy možné přesvědčení, že půjde o drsný a rychlý, možná i hodně dramatický soundtrack. Je však lepší nesázet vše na jednu kartu a vyčkat. Vždyť ani film nebyl drsný, rychlý a přehnaně dramatický.
Album vyžaduje notnou dávku pozornosti. Střídání odlišně napínavých momentů se často děje bez předchozího varování. Leckdy připomíná pohyb po sinusoidě, kdy je vlna emocí potlačována, následně vyháněna do výšin a pak zase utišována. Variací měnících emocionální naladění je zde nepřeberně mnoho. I melodií. Ústřední linka se opakuje jen na konci. V průběhu není posluchači podsouvána žádná její obměna. Což působí problém s konzistencí díla, protože mu tak chybí jednotící prvek.
Pokud prvotní bubnování ohlašovalo nářez, pak nářez složený z nejrůznějších melodií, z nichž v hlavě nezůstane žádná. Jde totiž o krátké skladby, jež mají za úkol především podbarvit filmové dění. A to se jim daří. Ale z čistě poslechové stránky to až tak kladně nevypadá. 9 průměrně dlouhých skladeb zde ve skutečnosti zastupuje daleko více stop. Většinou jde o 3 spojené v jednu. Jejich hranice jsou zřetelně rozpoznatelné. Těžko říci, proč došlo ke zmíněnému složení. Možná, že kdybych věděl, že poslouchám 19 tracků a ne pouhých 9, nepůsobily by na mě seskládané kompozice tak roztříštěně.
Pro samostatný poslech se album hodí pouze tehdy, je-li posluchač připraven na změny a přechody. Jednotnou atmosféru se sice navzdory mnoha odbočkám snaží udržet, ale i během těch 35 minut je schopno posluchače unavit. Neříkám nudit, neboť na to neposkytuje čas. I když únava může jistý druh nudy vyvolat. Jednotvárné není, ale pro někoho může být na tak krátkou dobu až moc složité.
Dostupnost
Evil Dead 2 jde bez problémů sehnat, což je z podivem, vezmeme-li v úvahu, že jde o hodně starý náklad. A to i u tuzemských prodejců. Nepředstavuje-li problém poněkud vyšší cena. Což pro skalní fanoušky filmu asi ne. Dobrou zprávou je, že k sehnání jsou všechny 3 díly.
Seznam skladeb
- Behemoth (02:44)
- Hush Lil’ Baby / Pee Wee Head (03:26)
- The Book of Evil (02:53)
- Ash’s Dream / Dancing Game / Dance of the Dead (03:39)
- Fresh Panic / The Other Side of Your Dream (04:28)
- The Putrified Forest / Under Her Skin (04:21)
- The Evil Begins Anew / Sunrise / Ash Attacks (03:01)
- Hand and Mouse / Love Transforms / Mirror, Mirror / Bad Fingers (05:00)
- Hail the… / End Title (05:02)
Druhý díl se v mnohém podobá prvnímu. Je sice hlavně o temnotu podporujících kulisách, ovšem ty již nejsou vytvářeny roztodivnými zvuky jako v případě dílu prvního. Tím, tedy zaměřením na plnohodnotnou orchestrální hru, se od předchůdce dost liší. Dá se tedy poslouchat mimo film a k plnému vychutnání není třeba být jeho skalním fanouškem. I když bych to raději doporučil.