Happening, The (James Newton Howard)

Úvod

M. Night Shyamalan se po finančním neúspěchu Lady in the Water (Žena ve vodě, 2006) rozhodl vrátit se ke kořenům a natočit poctivý a nekompromisní thriller s nádechem tajemna. Vznikl tak snímek Happening, The (Stalo se, 2008), apokalyptický horor, ve kterém se světem šíří neznámá epidemie, jež lidi zbavuje pudu sebezáchovy. Kritici si ovšem na jeho novém snímku vesele smlsli a nikdo se jim nemohl divit (nýbrž finančně se dařilo relativně dobře). I u Stalo se pokračovala spolupráce Shyamalana s Howardem, jehož soundtrack vyšel v létě 2008 pod záštitou Varese Sarabande.

Rozbor a hodnocení

Ještě než jsem poprvé spustil první skladby soundtracku k poslednímu počinu indického tvůrce, rozhodl jsem trošku prošmejdit internet a zjistit, jak si toto dílo asi vede. Narazil jsem na veskrze nadšené reakce. Když jsem ovšem chtěl svoje pátrání ukončit, zarazila mne malá poznámka, respektive věta tvrdící, že je to hodně podobné O.S.T. Signs (Znamení), jehož autorem je rovněž Howard. To mě trošku vyděsilo, jelikož ten mě příliš neoslnil (viz moje recenze) a proto onen vlažný úvodník. Pokud totiž nejste hudební znalec, tak nemusíte úplně docenit Howardovu kompozici, která je pro ně originální, stejně jako pro vás stereotypní..

Naštěstí není tak zle. Howard sice opět téměř na celé ploše soundtracku rozvíjí svou mysteriózní mlhu, ze které není audio-laik mého typu příliš nadšený, na druhou stranu se však nebojí sem tam přihodit něco silnějšího, něco, z čeho audio-laik mého typu nadšený je. Určitá podobnost ze Signs tu je, Happening však prozatím pro mne vyhrává. Nabízí větší pestrost.

Tajuplné náznaky katastrofy ovládají celou první polovinu tohoto soundtracku. Nervózní zvuky, linoucí se už od první skladby “Main Titles“, vyvolávají pocity nejistoty či ohrožení, ale rychle se oposlouchají, navzdory své síle. Již při čtvrté “Central Park” jsem zaznamenal určitou utahanost, ze které jsem byl však vysvobozen slušnou závěrečnou gradací. A to přímo charakterizuje tento Howardův soundtrack. Celý zbytek kompozice se totiž střídaly dvě polohy. Neměnné a vyčpěle působící skladby s dramatičtějšími a dynamičtějšími vsuvkami. A nemusíte být zrovna Einstein, aby jste uhodly, která z těchto poloh je mi víc po chuti.

Soustřeďme se tedy na ně! Devátá “Priceton” na začátku překvapuje “burácením” a mírně hororovým koncem, ale tu pravou hrůzu a intenzitu přináší až “Shotgun” a především “Mrs Jones” podpořený mohutnou gradující silou. Na to ještě navazuje “Voices“, ale již bez potřebného efektu. Za čistě hororovou skladbu by se dala ještě označit jedenáctá “My Firearm is My Friend“, operující vypjatými tóny, ale bohužel i zde platí, že to není nic dechberoucího.

Za osvěžující pokládám i skladby, které dokázaly vzbudit nějaké emoce, na které je Howard přeborníkem (opět narážím na O.S.T. k Já, legenda). A tady musím vzpomenout na dojemnou “Jess Comforts Elliot“, ale takové menší ovace si nejvíce zaslouží předposlední skladba “Be With You“, která je opravdu moc příjemná na poslech a zároveň i moc silná. Emoce by se v ní daly krájet a je jen škoda, že podobných vrcholů není na soundtracku ke Stalo se více.

Poslední skladba jako tradičně představuje směsici všech slyšených motivů a linek. A protože jich v této kompozici bylo opravdu dost, je z “End Title Suite” téměř devítiminutový macek s několika skvělými momenty a zvraty, ale také s onou stereotypní šedí, kterou jsem popisoval na začátku.

Seznam skladeb

1. Main Titles (02:18)
2. Evacuataing Philadelphia (02:21)
3. Vice Principal (01:56)
4. Central Park (02:58)
5. We Lost Contact (00:59)
6. You Can’t Just Leave Us Here (01:43)
7. Rittenhouse Square (01:59)
8. Five Miles Back (01:13)
9. Princeton (03:06)
10. Jess Comforts Elliot (02:31)
11. My Firearm is My Friend (02:59)
12. Abandoned House (01:32)
13. Shotgun (04:27)
14. You Eyin’ My Lemon Drink? (04:28)
15. Mrs. Jones (01:44)
16. Voices (01:36)
17. Be With You (03:41)
18. End Title Suite (08:36)

Celková délka: 50:07