Úvod
Roku 1999 natočil Stephen Sommers žánrově bohatou variaci na zdánlivě vyčerpané téma – Mumii. Směs akce, dobrodružství a komedie přisolil i špetkou hororu a tak vznikl jeden z největších taháků letní sezóny před deseti lety. Dnes již víme, že o podobný úspěch bojovala i dvě následná pokračování, ale s nimi to již šlo strmě dolů. Jedním z nejlepších prvků na celé mumiovské trilogii byla (kromě Brendana Frasera) především hudba. V prvním díle se o ni postaral legendární Jerry Goldsmith, jehož výsledné dílo vydalo Decca Records ještě roku 1999.
Rozbor
Samotný soundtrack lze rozdělit na dvě části, z níž ta první část je jednoznačně lepší. Goldsmith dobře věděl, jak egyptské dobrodružství správně podbarvit a tak nám nabízí ve většině případů velkolepou expozici, která vám písčité kopce přenese až do pokoje. Ale zatímco první polovina soundtracku je nádherně proměnná a záživná, ve druhé půlce se již sází většinou pouze na stereotypní akční pasáže bez větší inovace.
“Imphotep” vás mezi pyramidy zavede hned v úvodu. Pro tento soundtrack typické dramatické pojetí je střídáno jemnou melodií nechávající vzpomenout na jeho románek s královou chotí. Svižná dobrodružná jízda je tedy započata, ale naštěstí je občas střídána i hororovými či naprosto odpočinkovými pasážemi. Do té první kategorie určitě spadá “The Sarcophagus“ zpečeťující Imhotepův osud či do poslední struny vypjatá “The Crypt“. Mezi odpočinkové rozhodně zařadím “Giza Port“.
Zbytek je již vlastně ona dobrodružně akční vložka, která v několika případech ovšem dokáže vyrazit dech. Především úderný “Tuareg Attack” se může pochlubit perfektní gradací a tempem saharských velbloudů. Mezi ty lepší akční vložky rozhodně patří i zajímavý “Camel Race” a adrenalin zvedne i rytmický “Night Boarders“.
Goldsmith do soundtracku samozřejmě zakomponoval i ústřední hudební motiv Mumie. Naštěstí ho však využívá poměrně střídmě, takže se neopakuje situace jako při poslechu Jurského parku. Horší už je to bohužel s avizovanou druhou polovinou jeho díla, kde posledních několik skladeb působí i přes technickou preciznost ohraným dojmem, což ve vás vyvolává pocit utahanosti, například osmiminutový “Rebith“.
Tak trošku jsem si při poslechu různých soundtracků zvyknul, že největší eso v rukávu si nechává skladatel až do předposlední skladby. “The Mummy” však „pouze“ víceméně opakuje dobrodružnou kostru skladeb 11 – 13, což bylo mírným zklamáním. Uspokojí snad až “The Sand Volcano“, která pouštní výpravu ukončuje jemnou romantikou.
Hodnocení
Vše podstatné jsem v podstatě sdělil již v rozboru. Goldsmith i přes svoje nepochybné kvality vystřílel náboje příliš brzy. Rozmanitost první poloviny soundtracku, kde se střídají napínavé, dobrodružné i poklidné motivy, nepřenesl do poloviny druhé, kde se bohužel objevuje stereotyp, díky němuž se neodvažuji sáhnout po vyšším hodnocení. Možná to jen chtělo trošku více si s některými skladbami pohrát, možná to chtělo někde trošku ubrat nebo naopak přidat (ještě nějaká hororová vložka by nevadila).
Seznam skladeb
- Imhotep (04:19)
- The Sarcophagus (02:17)
- Tuareg Attack (02:23)
- Giza Port (02:01)
- Night Boarders (04:08)
- The Caravan (2:52)
- Camel Race (03:26)
- The Crypt (02:26)
- Mumia Attack (02:20)
- Discoveries (03:41)
- My Favorite Plague (03:59)
- Crowd Control (03:13)
- Rebirth (08:33)
- The Mummy (06:19)
- The Sand Volcano (05:42)
Celková délka: 57:39
I přesto je to hudba natolik dobrá, že vám zlatavé písky v paměti naskočí po několika tónech. A k celkovému vyznění multižánrové Mumie se bezpochyby hodí dokonale.