Mummy Returns (Alan Silvestri)

Úvod

Úspěch prvního dílu způsobil, že pokračování egyptského dobrodružství na sebe nedalo dlouho čekat. Mumie se vrací si však s sebou přinesla i dávné prokletí všech dvojek. Byla akčnější, rychlejší, ale také hloupější a bezmyšlenkovitější, a to i přesto, že na ní pracoval téměř kompletní personál jako u jedničky. Snad jen Jerry Goldsmith, skladatel hudby prvního Mumie, spolupráci na sequelu odmítnul, a tak jeho místo zaujal jiný velikán filmové hudby – Alan Silvestri. Jeho dílo mohli posluchači poprvé slyšet 1. května 2001, kdy jej vydalo Decca Records.

Rozbor

Zatímco Goldsmithův soundtrack (alespoň ze začátku) často střídal náladu a tempo, Silvestriho počin se dá již označit za téměř neutuchající zběsilou jízdu. Neznamená to však, že za svým předchůdcem zaostává, naopak. Dovolím si tvrdit, že soundtrack Mumie se vrací je kvalitativně na stejné úrovni Goldsmithova dobrodružství. V některých aspektech ho dokonce předčí, jinde trošku zaostává.

Přestože nemám Silvestriho portfolio úplně přesně zmapované, jeho dopadu na tento soundtrack jsem si všimnul hned při první skladbě jménem “The Legend Of The Scorpion King“. Skladatel jede zostra hned od začátku, první tóny připomínají válečné tažení. A právě některé prvky (i mnoha dalších skladeb) mi nápadně připomněly hudbu z Predátora, jejíž autorem je rovněž Silvestri. Skladatel se tedy nezapře.

To, že je jeho dílo jen obrovskou velkolepou akční expozicí, je sice pravda, ale Silvestri často tyto velmi dramatické a rychlé skladby prokládá klidnějšími pasážemi, aby mohl jejich dynamický nástup o to více vyniknout. Někdy ale máte pocit, že se jedná o různě poslepované části, které vlastně ani nedávají smysl. Například “Imhotep Unearthed” začíná vrzáním na housle, pokračuje úsměvným egyptským tanečkem, pak je chvíli klid, krátký mužský chorál a skladba končí někde ve ztracenu. Podobně proměnná je i osmá “Imhotep Reborn“.

Co mě však mile překvapilo bylo Silvestriho zajímavé využití ústředního motivu druhé Mumie. Což o to, tento motiv skladatel v závěru “znásilňuje” až příliš často, ale snaží se ho téměř vždy nějak ozvláštnit. Takže zatímco v “Evy Kidnapped” zní známá melodie stejně jako ve filmu, v téměř osmiminutovém “My First Bus Ride” je stejný motiv o několik tónů rychlejší a vzniká tak ona šílená jízda, o které jsem se zmiňoval na začátku. V “Sandcastels” zase ta úplně stejná melodie nabrala zajímavé podoby pomocí Sivestriho oblíbených bubínků a ženského hlasu. Bravo!

Z těch zajímavějších zmíním určitě ještě “Ricks Tattoo“, kde jsou tajemné rytmy pěkně doplněny sborovým chorálem a “Evy Remember” připomínající snovou sekvenci, která bravurně graduje a je opět podpořena sborovým zpěvem. Zbytek soundtracku je v duchu akční jízdy. Skutečně jedinou skladbou, během níž lze v poklidu bloudit někde u pyramid, je krátká “Just An Oasis“.

V úvodu jsem mezi tvůrce tohoto soundtracku uvedl pouze Alana Silvestriho, což ovšem není úplně pravda. Za poslední devatenáctou skladbou na albu jsou odpovědní skladatelé Ed Kowalczyk a Glen Ballard, kteří nám připravili ještě malou třešničku na dortu. Jedná se o rockovou píseň “Forever May Not Be Long Enough” od skupiny Live s mírně egyptským tématem.

Hodnocení

Malý souboj mezi Goldsmithem a Silvestrim, dvěma skladateli elitní úrovně, dopadl tedy nerozhodně. Oba se s odlehčenou látkou poprali se ctí a ačkoliv se nejedná o nejkvalitnější soundtracky obou velikánů, je hudba uším posluchačů libozvučná.

Seznam skladeb

1. The Legend Of The Scorpion King (04:55)
2. Scorpion Shoes (04:24)
3. Imhotep Unearthed (04:22)
4. Just An Oasis (01:25)
5. Bracelet Awakens (01:28)
6. Evy Kidnapped (05:55)
7. Rick’s Tattoo (01:59)
8. Imhotep Reborn (02:42)
9. My First Bus Ride (07:45)
10. The Mushy Part (02:42)
11. A Gift And A Curse (05:32)
12. Medjai Commanders (02:03)
13. Evy Remembers (04:03)
14. Sandcastles (03:22)
15. We’re In Trouble (02:18)
16. Pygmy Attack (03:31)
17. Come Back Evy (03:29)
18. The Mummy Returns (07:44)
19. Forever May Not Be Long Enough (03:47)

Celková délka: 1:13:26