Úvod
V roce 1991 spatřil světlo světa snímek Freddy´s Dead: The Final Nightmare (Freddyho smrt: poslední noční můra). Zde došlo ke konečnému zúčtování mezi silami dobra a zla, ale naneštěstí taktéž ke konečnému zúčtování s konceptem co se týče filmařského zpracování a celkové kvality a divácké přitažlivosti. Je to jeden z nejméně oblíbených a nejsušších dílů série, ne-li dokonce ten nejhorší. O to větším paradoxem je, že soundtrack nevykazuje vůbec žádné známky neprofesionality nebo dokonce nudy. Jeho autorem je Brian May a vydal ho (mimo jiné) label Varése Sarabande.
Rozbor
Otevířáček „Opening Titles” nás zve do temného prostředí, v němž setrvává i „Main Title“, jež ve zřetelné variaci připomíná klasický motiv. Na moment zrychluje, aby se uklidnila a dopřála snové rozjímání (tu klidnější, tu temnější), v němž pokračují i další skladby.
Šestá „Wizard Of Odd” se vrací k rychlosti druhé skladby a nechává v posluchači vzbudit představu dvou zřetelných inspirací. Jednou je Mayův koncept Mad Max (pokud se ptáte oč jde, Brian May je autorem hudby k filmům Mad Max 1 a 2), druhou úvodní motiv seriálu Tales from the Crypt (k jednomu dílu rovněž přispěl). Zvláště druhá vyznívá značně komicky.
Desátá „No Kids At The Fair” se přesouvá do oblasti tklivosti. Postupně přitvrzuje a přesouvá se do podobně pojaté „Map Hell“, z níž vykvétá „Freddy 101” jako mírnější kvítek, který i přes lehčí houslový stonek stejně nezapře pro jemnou duši nebezpečný kořen. Jste-li v ostatních dílech série alespoň trochu zběhlí, pak vám jistě neunikne důrazné připomenutí Freddyho pomsty z taktovky Chrise Younga ve 13. skladbě.
Patnáctá kompozice přináší nový zvukový prvek elektronických kláves, i když velmi krátký. Ve stejné tendenci novoty (v rámci tohoto díla) pokračují i následující kousky. V „I Hate This House” se zřetelně rýsuje úderně-táhlé téma dramatu a intenzity Freddyho nemilosrdnosti, z níž přechází pachuť temného konce oběti do osmnáctky.
Devatenáctá „Defend Myself” vedle již tradiční atmosféry nabízí i několik okamžiků, v nichž se pokouší na světlo dostat romantika. Ta je následně umlčena snovým výletem a hrůzným pronásledováním v „Maggie Faces Freddy“.
Skladbou „It´s Me or Him” začíná finále. May ho rozjíždí z nevinných strunných rezonancí do závěrečné gradace. Pokračuje temným plížením, aby mohl stále více tlačit na pilu a podpořit příchod „Freddy Into Reality“. Předposlední „It´s Me or Him 2” je hra na schovávanou, vrcholící střetem u pikoly v „Happy Father´s Day“, jednom z technicky i atmosféricky nejlepších zářezů desky. Toť skutečně důstojné zprovození Freddyho z povrchu zemského. I když mohlo být ještě dramatičtější.
Hodnocení
Již první skladby odhalují základní zbraně desky. Jednak navozují standardní atmosféru, a to pro celek Nočních můr až neobyčejně intenzivní a vtíravou, jednak pracují (zvláště druhá) s klasickým motivem NoES. Ovšem pozor. May, dá se říci, rezignuje na tradiční formu, a to elektroniku. Z velké části nechává ke slovu přistoupit klasické nástroje. To mu umožňuje vdechnout hudbě úplně nový rozměr, stejně jako se to podařilo v případě druhého dílu Youngovi. Ač jsou obě díla nepochybně jedna z nejlepších (v rámci ságy), je až s podivem, že jejich filmoví nositelé jsou považováni za nejhorší. Nabízí se proto otázka, proč bylo plýtváno nejlepší hudbou a talentem na neoblíbené filmy. Náhoda? Nebo jsou daní skladatelé pro koncept až moc dobří a jejich symfonická hudba samotnými filmy nestravitelná?
Tak či tak, May představuje vyváženou směs vlastních postupů a známého tématu. Všechny skladby jsou spojeny jednotnou atmosférou, jež vychází ze střízlivé kombinace symfonie a elektroniky. Zvláště snové motivy jsou v jeho podání až mysteriózně úchvatné. Mnohdy taktéž nechává do popředí vystoupit odkazy na svá předešlá díla. Fakt, že je v mnoha skladbách zřetelná povědomá melodická a postupová linie, vychází nepochybně z toho, že May má charakteristický hudební rukopis, který poznáte již od prvních tónů.
Dostupnost
Tento soundtrack se dá kupodivu stále relativně dobře sehnat, stačí se trochu porozhlédnout.
Seznam skladeb
- Opening Titles (01:32)
- Main Title (02:19)
- Doc´s Dream Theory (01:53)
- John´s Eyeball (01:17)
- Maggie´s First Dream (00:52)
- The Wizard Of Odd (00:40)
- The Dream Continues (00:43)
- John´s Dream (01:29)
- Crossing The Lines (00:36)
- No Kids At The Fair (02:06)
- Map Hell (01:04)
- Freddy 101 (02:01)
- There´s No Way Out (01:42)
- Checking Out The House (01:12)
- Mama´s Q-tip (00:38)
- Freddy Wins (00:53)
- I Hate This House (02:37)
- Back With Doc (01:39)
- Defend Myself (01:44)
- Maggie Faces Freddy (03:34)
- Tracy´s Dad (01:31)
- Tracy And Freddy´s Fight (01:17)
- It´s Me or Him (02:43)
- Freddy´s Dad (01:04)
- Freddy Is Made Forever (00:32)
- Freddy Into Reality (02:08)
- It´s Me or Him 2 (01:41)
- Happy Father´s Day (04:18)
Celková doba: 45:45 min
Nedostatkem díla je zdání, že toto hudební pojetí se do Noční můry moc nehodí. Taktéž bystrému posluchači neunikne absence působivých gradací, kterých se zde nachází na daný Mayův potenciál velmi málo. Největším zklamáním může být poněkud sterilnější závěr a taktéž skutečnost, že téměř žádná skladba z ostatních nevyčnívá, ale vzhledem k tomu, že celé dílko je jednou velkou přehlídkou skladatelského umění par excellence, nejsou podobné výtky na místě. Snad jen komplikovanost, kterou však na sebe rozsáhlé symfonické orgie váží jaksi automaticky.