Úvod
Roku 1999 vznikla, jako další z řady temných “burtonovek”, Ospalá díra. Svým typickým režijním rukopisem Tim Burton vypravuje příběh mladého, moderního detektiva, který jede do zapadlé vesničky vyřešit záhadné vraždy, za nimiž nejspíše stojí přízrak bezhlavého jezdce. Zajímavě stylizovaný snímek patří v širší divácké obci k oblíbené podívané dodnes, ačkoliv tato pohádka pro dospělé určitě nesedne každému. O hudbu k Ospalé díře se postaral Burtonův dvorní skladatel Danny Elfman, jehož dílo vydalo Hollywood Records ke konci roku 1999.
Rozbor a hodnocení
Již první “Introductions” prozrazuje, jak bude prakticky celý soundtrack vypadat. Podmanivá a tajuplná hudba s nádechem historie v sobě střídá velkolepé akční sekvence i krasné, oddechové pasáže a chorály. To ovšem neznamená, že vás čeká nějaký stereotypní poslech, ve kterém se budou střídat dvě polohy. Celý koncept mi malinko připomněl ty nejlepší díla Christophera Younga a to i přesto, že se Elfmanův počin nedá považovat za extrahororovou nálož. Napětí je však naplněno až po strop.
Prokreslenou atmosféra pocítíte hlavně v první polovině soundtracku. Nechybí zde krystalická, rajská hudba (“Sweet Dreams”, na niž navazuje dojemná “A Gift”), ani dramatické skladby, ve kterých pomalé brnkání na nervy vystřídá bombastický souhrn motivů (“The Story…”). Elfman zkrátka temný Burtonův svět ozvučuje stejně temnou hudbou, která je jednoduše magická.
Co je však nejdůležitější – hudbou, která nenudí. Zhruba v polovině vás čeká téměř desetiminutový macek “The Tree of Death”, ve kterém opět klidnější momenty “explodují” do dravého mixu akce a hororu. I přes svou délku však dokáže vzbudit zájem ještě neslyšenou replikou apod. A v tom tkví celý úspěch tohoto soundtracku. Danny Elfman našel lék proti monotónosti, která často tolik zužuje posluchače instrumentální hudby. Dokaže ji minimalizovat a skladby ozvláštnit tak, abyste se nenudili.
Celý koncept se neoposlouchává. K dané látce jsem si dokonce říkal, že tak dobrý hudební doprovod by se hodil do vážnějších filmů, než jsou Burtonovi fantasy. Každopádně, jestliže máte rádi Timovi temné vize, určitě si přijdete na své a zpříjemníte si hodinu života touto podmanivou hudbou.
Ještě bych rád podotknul, že i přes zběsilou jízdu, akčnost a údernost, skladatel neváhá do skladeb zapustit ženské, mužské i smíchané sbory, které se pro podobné soundtracky staly již takřka standartem. Je to pro mne vždy vítaná volba, která dozajista zesiluje výsledný dojem. Soundtrack v roce 2000 zvítězil v Academy of Science Fiction, Fantasy & Horror Films, v BMI Film & TV Awards a je ověnčen ještě mnoha dalšími cenami.
Seznam skladeb
- Introductions (04:15)
- Main Titles (03:09)
- Young Ichabod (01:20)
- The Story… (04:28)
- Masbeth’s Terrible Death (01:35)
- Sweet Dreams (01:11)
- A Gift (02:26)
- Into the Woods / The Witch (03:32)
- More Dreams (01:42)
- The Tree of Death (09:36)
- Bad Dream / Tender Moment (03:33)
- Evil Eye (03:43)
- The Church Battle (03:33)
- Love Lost (05:16)
- The Windmill (06:18)
- The Chase (03:11)
- The Final Confrontation (04:16)
- A New Day! (01:29)
- End Credits (03:17)
Celková doba: 1:07:50
Proč tedy nakonec "jen" 8/10 ? Lavina nápadů je sice zřetelná, přesto malou únavou už poslední třetina trpí. Obecně lze říct, že soundtrack k Ospalé díře je jako celek mimořádně vyvážený, jede stále ve stejném duchu, bez slabších míst, ale ani bez skladeb, které by se vymykali vysoce nastavené laťce. Myslím, že dalších slov už netřeba. Tato nádhera se musí slyšet.