Village, The (James Newton Howard)

Režisér M. Night Shyamalan si skladatele Jamese N. Howarda opravdu oblíbil. Pracovali spolu na filmech Šestý smysl, Vyvolený, Znamení, později i na Ženě ve vodě a Stalo se. Vesnice z roku 2004 není vyjímkou. Snímek vyprávějící o zvláštním místě izolovaném od okolního světa tajemným lesem, ve kterém se nejspíš pohybuje zlo, opět nezklamal skličující atmosférou a překvapivými zvraty, leč filmové kritiky již nebyly pouze pozitivní. Ať už si o Vesnici myslím cokoliv (a že to není nic špatného), jedno musím uznat. Hudba patří k tomu nejlepšímu, co snímek nabízí – Howard opět nezklamal. Jeho soundtrack vydalo Hollywood Records v létě 2004.

Rozbor

Máte rádi housle? Howard na ně zřejmě nedá dopustit, vždyť právě tento strunný smyčcový nástroj v tomto soundtracku „řádí“ měrou vrchovatou. A že to byl krok správným směrem potvrdím i já, který o houslích ví akorát to, že mají čtyři struny a sem tam se s nimi v televizi objeví Vanessa Mae. Snad právě až toto dílo mě přesvědčilo, jak krásný nástroj to je. Hned v úvodní „Noah Visits“ mě jejich něha pohladila na duši. Housle dokáží vzbudit emoce, očekávání, celou filmovou Vesnici obalili tajemnou aurou, která je pro samotný soundtrack typická.

I když tempo skladeb neoplývá nijak velkou rychlostí (samozřejmě až na vyjímky), myšlenky byly v pochodu po téměř celý poslech této kompozice. Nejinak tomu bylo u druhé „What Are You Asking Me?“, jež vyniká svojí mysteriózní atmosférou. První náznak hororu dostaneme hned posléze v „The Bad Color“, ale je to pouze příslib pro další skladby, neboť ony náznaky se poměrně rychle vytratí a nastoupí opět tajemný motiv, který dokáže posluchače vcucnout svoji nádherou. Ona hrůza se dostavuje se skladbou č. 4 „Those We Don´t Speak Of“, která připomíná válečné tažení (bubny). Dynamický náboj se ale následně vytrácí, závěr už je klidný.

Smyčcové drama okořeněné hororovými prvky pokračuje. Po poetické „Will You Help Me?“, při níž jsem měl pocit jako bych se ocitl v nějaké krásné pohádce, mě dále učarovala osmá „The Gravel Road“, v níž Howard ústřední motiv obohacuje o svůj další oblíbený hudební nástroj (klavír). Je to za prvé příjemná změna a za druhé se celá skladba může pochlubit také pěkným vyústěním. Často jsou také slyšet flétny („Race To Resting Rock“).

Jedinou čistě hororovou peckou je desátá „ The Forbidden Line“, ve které se nachází něco děsivého a nebezpečného. Směsice napětí a děsu je však pro naši škodu dost krátká a nedotažená. To se nedá říct o „The Vote“, kde opět vyniká hlavní motiv Vesnice a všudypřítomné housle, které si během šesti minut opět užijete ažaž. Při tomto poslechu se opravdu připadám jako na koncertu vážné hudby, ale myšlenkami jsem úplně někde jinde. Z bloudění po Vesnici dokáže probudit ještě rychlým tempem startující předposlední „It Is Not Real“. O krásné a tajemné opuštění tohoto mysteriózního místa se postará poslední „The Shed Not To Be Used“.

Hodnocení

Vesnice má však pro mne mnohem přitažlivější kabát. Ono (převážně) houslové představení není zas až tak moc často ke slyšení (v takové míře) a právě proto se nedostavuje monotónnost, což je pro soundtrack vždy to nejlepší. Samozřejmě nečekaná nevšednost dělá svoje, jiný posluchač může mít na přemíru houslí opačný názor. Určitá jednotvárnost tu sídlí, což je taky důvod proč nedávám hodnocení vyšší. Přesto byl poslech této hudby pro mne neskonalým potěšením.

Roku 2005 byl za tento počin James Newton Howard nominován na Oscara za nejlepší hudbu.

Seznam skladeb

1. Noah Visits (02:35)
2. What Are You Asking Me? (06:01)
3. The Bad Color (03:57)
4. Those We Don’t Speak Of (03:59)
5. Will You Help Me? (02:34)
6. I Cannot See His Color (01:31)
7. Rituals (02:01)
8. The Gravel Road (04:31)
9. Race to Resting Rock (01:16)
10. The Forbidden Line (02:17)
11. The Vote (06:03)
12. It Is Not Real (03:36)
13. The Shed Not to Be Used (02:03)

Celková délka: 42:24